Mým příletem do Frankfurtu mé putování po Austrálii končí. Dovezla jsem vše v pořádku, bohužel jsem ale v batohu nenašla Sunshina, který se tam sám snažil ve Wangary sbalit.

Užila jsem si každý moment a viděla toho opravdu spoustu od žraloka po klokana, od deštných pralesů po vyprahlé planiny outbacku. Byla to nejskvělejší dovolená, jakou si dokážete představit.

Děkuji Vám za přízeň a podporu hlavně rodičům, kteří mi to celé umožnili; své skvělé spolucestující Lence bez které by to nebyla taková sranda a Morganům, kvůli kterým jsem se vůbec rozhodla jet a kteří se o mě všichni úžasně starali!

Ale nebojte se cestování nevzdávám - v pátek odlétám do Ruska!

Tak po dvou měsících nastal čas mého odjezdu z Austrálie. Vše mělo probíhat jako po másle

17.20 odlet z Port Lincoln     40 minut do Adelaide

22.35 odlet z Adelaide          13 hodin 10 minut do Dubaje

8.40 odlet z Dubaje                7 hodin 5 minut do Frankfurtu

Z Port Lincoln jsem měla letět s jednou z nejspolehlivějších leteckých společností v Austrálii, v nejmenším letadle ve kterém jsem kdy seděla (pro 33 lidí). Když jsem dostala palubní lístek s řadou 10 tak jsem si říkala, jak budu krásně vepředu – omyl, seděla jsem s poslední řadě.

No hned první bod krásně naplánované cesty se zadrhl, když jsme po nastoupení do letadla nenastartovali. Ano, motory odmítly nastrtovat! Byla vybitá baterka. Takže vystoupit a zkusit se nacpat do dalšího letadla v 19.20. Ještě že teta s rodinou čekali až odletím, takže mi pomohli. Nakonec jsme 19.40 s jiným letadlem vzlétli.

Na letišti v Adelaide na mě čekal Janek s připraveným vozíkem na batoh, abychom se co nejrychleji dopravili na mezinárodní terminál a mohli odevzdat zavazadlo. Kvůli zpožděnému letadlu jsem na to měla cca 15 minut.

Pak už šlo vše hladce a let byl pohodový, moc si z něj nepamatuju:) Je to ale hrozně zvláštní už víc jak 14 hodin jsem neviděla Slunce, celá doba letu byla v noci a tady v Dubaji se ještě tak hodinu dvě nerozední.

Zrovna si jeden pán přímo za mou sedačkou rozbalil dečku a začal se modlit.

Ráno jsme se vypravili s Darrenem zkontrolovat pasti na raky. Úspěšně jsme jich pár chytili, ale zase jsme je pustili zpátky. Včera totiž Darren přinesl jednoho a chtěli jsme si na něm pochutnat, ale pak Matěj začal mluvit o tom, kdy ho teda vrátíme do vody a i mě při pohledu do jeho černých oček přešla chuť.

Pak jsem byla na projížďce v traktoru s Petrem, který zrovna jezdil a rozbíjel kameny. Půda tady je hrozně kamenitá a proto se po ní jezdí s velkým cca 30 tunovým válcem naplněným vodou. Ten traktor byl docela vymakaný, Petr vůbec nemusel řídit, vše řídila GPS a on jen dával pozor na cestu.

Ještě jsme mu přivezli naftu na pole – načerpali jsme mu tam 900 litrů dieslu ze soukromé "benzínky" u bráchy na farmě a chystali se jet domů.

Na cestě domů jsme ale uviděli naše ovce na sousedově pozemku, tak jsme přehnali zpátky. Darren je hnal autem a já jsem je v pravý okamžik nasměrovala do brány. Hrozně jsem se bála, že mi utečou do cesty! Utekly, protože spadnul strom na elektický ohradník a ten ovce pak jen překročili. Takže jsme zapřáhli lana za naše autíčko a odtáhli spadnutý strom.

Pak jsme ještě našli rychle 3 kešky a konečně se dostali domů na oběd, kde jsem si udělala humří sendvič ze zbylého masa ze včera.

Dnes byl náročný den!

A večer jsme ještě krmili ovečky u domu

Byl krásně jasný den a tak jsme se vypravili s Darrenem na vyhlídku Folly nad pozemky Brucovy farmy. Výhled byl úžasný a dalo se dohlédnout až za zátoku.

Na večeři jsme si koupili snad všechny potvory, které měli v obchodě. Krevety a ústřice jsme vynechali, protože ty jsem už měla. Takže jsme si domů odvezli humra, kraby, kalamáry, lososa, uzeného tuňáka, žraloka, king fish a ještě jednu rybu a těšili se na mňamku!

Humr se strašně špatně čistil, protože ta skořápka je tvrdá, ale stálo to za to. Je to velmi jemné maso podobné krevetě.

Klasické fotky kočičáků - Daisy spí u mě na posteli a Sunshine si hraje na letající veverku

Poprvé ve svém životě jsem dnes usedla na motorku:) Oblékla jsem si Matesovy kalhoty na motorku (ještě že jsem měla jen lehký oběd, byli trochu těsné přeci jen mu je 8) jeho helmu, chrániče a Darrenovi chrániče na tělo a vyslechla instruktáž jak se vlastně taková motorka řídí:) Jinak jsem jezdila na Matějově motorce, protože Darrenova je na mě moc velká a nedosáhla bych na zem.

Pak jsem se konečně rozjela:) byla to hrozná sranda! Teta radši ale jezdila za mnou na čtyřkolce, přeci jen je to zdravotní sestra a já sedím na motorce poprvé. Musím ale uznat, že to není tak lehké, jak to vypadalo:)

Večer jsme pak ještě pozorovali dalekohledem Měsíc se zasvěceným komentářem od Matěje.

V neděli se konala aukce ve Wangary, je to tradiční akce, která probíhá jednou za rok nebo dva. Každý sportovní klub se ji snaží uspořádat, protože na tom může něco vydělat. Jinak veškerý chod klubu funguje na dobrovolnické bázi, jediný zaměstnaný člověk je vlastně jen uklízečka. Pod pojmem klub si představte něco jako místní hospodu, kde se slaví 5. i 60. narozeniny a kde se před nikým nic neutají.

Na této aukci koupíte všechno od starého akvária, CD, rozpadlých nepoužitelných jízdních kol, talířů, součástek k motorce, nábytku (který se sice tváří starožitně a někdy je jen hodně používaný), dřeva (o které byste v ČR ani okem nezavadili, ale tady je dřevo hrozně drahé) až po auto, ute nebo obytný přívěs (který prodával Darrenův bratr). Prostě co kdo už doma nechce přinese na dražbu. 

Pak se v hloučku chodí okolo předmětů a přímo na místě se draží. Celé je to ale hrozně zdlouhavé a plné hřiště krámů se projde až za celý den:)

Celý den jsme strávili v Glen forest parku, kde jsme mohli hladit a krmit klokany, papoušky, králíky atd a vidět spoustu dalších zvířátek.

Klokani byli naprosto skvělí a chtěli se nechat drbat a krmit. To samé papoušci.

Vombat se nám bohužel celý den schovával v noře a tak toho jediného neuvidím.

Odpoledne jsme se zastavili v Port Lincoln podívat se na zápas kriketu. No Darren se mi v 15 minutách pokusil vysvětlit pravidla, ale kriket jich má tolik, že se to nedá. Je to taková hra stálého čekání na zázrak:) moc se tam neběhá a docela lituju toho hráče v poli nejdál od centra, ke kterému padne balón jen hodně zřídka.