Padovu, město vzdálené circa 20 km od B&B a staré 3000 let, jsme navštívili asi v nejteplejší den týdne. Nebudu to už víckrát zmiňovat, jak hrozné vedro bylo, ale když jsme v 8 večer odjížděli tak teploměr klesl na přijatelných 39 stupňů. Dnes už vím, že může být ještě hůř.

Benátský okřídlený lev je v každém měste regionu Veneto

Poprvé jsme využili hromadné dopravy a jeli autobusem do Padovy. Tip na využití autobusu jsme dostali od Maura, bratra majitelky B&B, se kterým máme něco jako konverzační hodiny. Jdeme vždycky někam na večeři a on povídá a my ho opravujeme a klademe otázky. Už ale moc nevíme na co se máme ptát. Po třech 4 hodinových večeřích nějak ztratíte nápady.

V Padově je hrozně moc obrovských kostelů a chrámů. Jeden z nejkrásnějších, je katerdrála sv. Antonia. Bohužel se tam nemohlo fotit, ale uchvátil mě uvnitř strop vyzdobený jako noční obloha. Jsou zde uloženy ostatky Sv. Antonia Paduanského, byl svatořečen 11 měsíců po své smrti. Cože je jedno z nejrychlejších svatořečení.

Rajská zahrada přilehlého kláštěra

A tady největší náměstí v Itálii Pratto della Valle:

Náš první výlet hned první den směřoval do Benátek. Fífačku jsme zaparčili na uměle vytvořeném ostrově, který je určený pro parkování a přesunuli se do historického centra. Z počátku tam nebylo tak moc lidí, ale čím více jsme se blížili hlavnímu náměstí Svatého Marka, tím více bylo lidí a tím více stála i pizza.

Katedrála Sv.Marka

Dóžecí palác

Naše další kroky vedly do Benátek. Nebo vlastně asi 20 km od Benátek do polí. Bydlíme tady tentokrát v pokoji i s koupelnou a klimatizací! Málem jsem se rozbrečela, když jsem viděla ten krásný přístroj. Přes den tady máme okolo 35 stupňů.

Fífačka na italském slunci

Naše povinnosti zahrnují přípravu snídaně a úklid. To by nebylo tak špatné, ale musíme vstávat v 5.55. Hosté ve zdejším B&B tady bydlí dlouhodobě. Po většinou pracují v okolních firmách a na víkendy jezdí domů. Zvláštní život.

Je to tady nebetyčně rozdílné od Giuseppeho.

1. Spíme v pokoji. S klimatizací! Tam jsme spali ve stanu a koupelna byla v budově.
2. Je tady hrozné ticho. Hosty skoro nepokáváme. Majitelka je tichá. Giuseppe pořád mluvil, vtipkoval, povolával.
3. Nestaráme se o žádně zvířata, což sebou nese i ztrátu domácích vajíček a ranní vaječiny. První snídaně byla nejkrutejší - žádný chleba, jen jogurt, kornflaky a hrozně sladký koláč. Už jsme si ale vykomunikovali chléb.
4. Nepracujeme na zahradě, nepotíme se na slunci, nemáme šrámy po celém těle a ve sprše z nás nekape úplně černá voda od hlíny. Tady pracujeme jako pokojské. Steleme postele, umývamé koupelny, okna, podlahy.
5. Do městečka to není 10 minut pěšky nebo 3 na kole (předtím než jsme je nechali ukradnout). Ale všude musíme autem. Jsme vážně uprostřed polí.
6. I přes ubytování v pokoji vzpomínáme na stan, kde byl silný signál wifi. Tady musíme až k routeru.
7. U jezera jsme byli párkrát pokousaní hmyzákama, ale vůbec se to nedá srovnávat s jejich množstvím tady.  Naše povinnost je každý den zametat pohřebiště broučků a komárů před dvěřmi a okny.
8. Máme tady ale hdoěn volného času. Úklid máme hotový do circa 12 hodin a celé odpoledne volné. U Giuseppeho jsme končili okolo 14.

 

 

Poslední den našeho pobytu v Lazise jsme se rozhodli strávit ve vodním parku Caneva a zábavním parku Movieland. Protože bylo jako každý den vedro k padnutí:)

Nejlepší atrakce ve vodním parku byl Twin Peaks - super velká skluzavka pro dva v nafukovacim dvojkruhu, kdy máte pocit, že padáte volným pádem dolů.

 

V Movielandu byla nejlepší jízda na Speedboat Kitt. Dostali jsme záchranné vesty a místa hned vedle řidiče. No byla to jízda. 360° otočky a pod. Koukněte na video, ať máte trochu představu o čem mluvím.

No a teď ten problém s koly. Jeli jsme tam na kole, protože je to jen 5 kilometrů od Giuseppeho. Zamkla jsem je dvěma zámkama a .... někdo je ukradl. No takže jsme byli hrozně skleslí a naštvaní a šlapali domů.Hlavně kvůli Giuseppovi, protože na nás byl tak hodný a udělal pro nás první poslední. Ale rozloučili jsme se jako kamarádi a kladl nám na srdce ať studujeme a cestujeme a poznáváme svět.

Díky němu jsme nahlédli do italské kultury, zkusili nové věci, naučili se toho spoustu na zahradě a taky vařit italská jídla. Super skvělá zkušenost! Přesně takto jsem si představovala naši výměnu.

Loučíme se taky s rybkou Espresso, psem Cappucino a všudypřítomnýma ještěrkama a Gardským jezerem.

Jubilejní stý příspevek na mém blogu bude z vysoké nadmořské výšky Itálie. Giuseppe nám v pátek odpoledne dal do konce pobytu volno, tak jsme se vydali na horu Monte Baldo na sever jezera.

Fífačka se vydrápala(některé kopce byly horší než ve Švýcarsku a šířka silnic byla docela k zasmání - jednou jsem na každé straně auta měla cca 5 cm) k první stanici lanovky asi 500 mnm a odtamtud jsme chtěli vyjet lanovkou nahoru. No co se ale nestalo - nedalo se tam platit kartou a my jsme si samozřejmě ještě nevybrali peníze. U Giuseppeho je nepotřebujeme. Takže v peněžence jsme dohromady měli 17 Euro(ani na jeden lístek). Ale hodný Ital za přepážkou se nad námi slitoval a dal nám juniorské vstupné, které nás oba vyšlo na 16 €.

A máme za sebou vaření dalšího italského pokrmu - risotta:)