Pro své magisterské studium jsem se rozhodla jet do Dánska a to hodně na sever do města Aalborg (čti Ólbo). Z Čech asi 1100 km pro případné návštěvníky:) Letěla jsem s přestupem v Kodani a při přestupování se nám stala docela vtipná věc. Autobus nás zavezl k letadlu, všichni jsme nastoupili a čekali na vzlet. Co se ale nestalo… k letadlu přijel další autobus s lidma, kteří chtěli nastoupit. Následně pilot hlásil, že se omlouvá, ale řidič autobusu nás přivezl ke špatnému letadlu a že si k němu máme dojítJ Dánové to vzali s úsměvem.

Při vystoupení z letadla mě zasáhl déšť a vítr. Stylové přivítání. Při cestě na studentskou registraci, jsem se dívala z okýnka a divila se, proč nikdo nemá v ruce deštník, když pršelo. Odpovědi jsem se dopátrala hned další den, kdy jsem šla na procházku. Když vás zasáhne dánský deštík, kdy zpočátku jen sem tam něco poletuje ve vzduchu a pak fučí, až vám to trhá deštník z ruky, je jednoduše lepší ho ani nemít.

Bydlení jsem nesehnala na kolejích, ale v rodině. Začnu tím, že v Dánsku můžete dostat docela pěkné měsíční stipendium, pokud alespoň 10 hodin týdně pracujete. A tato rodina, u které bydlím, nabízela pokoj i s prací. Budu tedy uklízet, prát a někdy se starat o malé rarachy. Zatím jsou děti (Camilla 5 a Kristian 7) veselé, milé, nemluví ale anglicky. Žijí ve střídavé pěči matky a otce, takže je tady ani nebudu mít pořád.  Mám to 3,5 km do školy a 3,5 do města. Pokojík mám v suterénu. Je prostorný, hezký a mám i vlastní koupelnu. Můžu využívat veškeré zařízení domu (ledničku nevyjímaje) a dostala jsem i nabídnuté kolo na půjčování. No. Po minulé zkušenosti z Itálie nevím, nevím.

Můj pokojík

Domeček, ve kterém bydlím

Fotky z procházky Aalborgem směrem ke škole:

Kampus

Místní hřbitovy vypadají hodně zvláštně

A zítra do školy! Jo a mimochodem, ještě jsem tady neviděla neblonďaté dítě a taky jedí tu šílenou slanou lékořici jako ve Švédsku.

Na cestě z Itálie jsme se zastavilina noc ve Strasbourgu a dobře jsme udělali. Cesta byla dlouhá a před Gotthardským tunelem jsme chytli frontu.

Ve Štrasburku sídlí Evropský soud také z toho důvodu, že francouzské město leží blízko německých hranic a zažilo hodě bojů o nadvládu nad ním. Je to také hlavní město Alsaska, který má asi ve znaku čápa, protože jsou tam na každém rohu.

Ale my jsme si prošli jen historické centrum s velkou katedrálou Notre Dome. Byla postavena v 11.století. Se svými 142 metry byla mezi lety 1625 a 1847 nejvyšší budovou na světě. Až do roku 1880, kdy byla překonána katedrálou v Kolíně nad Rýnem, ale stále držela pozici nejvyššího kostela na světě. Dnes je na čtvrtém místě.

Vylezli jsme nahoru na věž a pak jsme šli podél řeky Ill k La Petite France, což je takové uskupení malých historických domů.

a otáčecí most

Oblast, ve které se nacházíme se jmenuje Riviera de Brenta podle řeky, která jí protéká. Je to zemědělská oblast a my máme to štěstí, že je náše B&B uprostřed - 18 km do Padovy, 20 do Benátek. Nejbližší větší vesnice je Dolo. Bývalo to mlynářské město pro obě velké města v okolí. Po řece sem zemědělci přivezli obilí a odváželi si mouku.

Blízko je také Villa Pisani, což je letní sídlo dóžete z Benátek. Je inspirováno zámkem Versailles.A mají tam velký labyrint. Velmi lehce se v něm člověk ztratil.

A třetí bod je nejbližší pláž od domu je Sottomarina. Byli jsme tam dvakrát a jednou jsme si dali i čerstvě ulovené škeble.

A ještě připomínka, že i tady se kradou kola. Někdy vám tady ale něco nechají

Nedaleko Benátek se nachází dva ostrovy Mureno, který je známý jako ostrov sklářů a Burano, ostrov krajek. Oba jsme se rozhodli navštívit a při té příležitosti se projet lodí. Koupili jsme si denní lístek na hromadnou dopravu a projeli se také k po Grand Canal středem Benátek.

San Marco z jiného pohledu

Burano má krásné barevné domečky, připadáte si jak u trpaslíků v pohádce. Všude se tam prodává krajka a suvenýry.

 

 

 

 

Na Muranu jsme shlédli i krátkou ukázku výroby skleněných výtvorů. Stejně jako i v Benátkách najdete na ostrově tradiční sklo, ale tady za trochu jiné ceny - je to originál.
 

Za mnou ostrov San Michelle na jehož celé ploše se nachází hřbitov

A tohle je Ďábelský most z ostrova Torncello

Na druhý průzkum Benátek jsme nebyli sami, ale přidal se i Mauro a provedl nás městem. V Benátkách se konal každoroční  Redentore festival spojený s ohnostrojem. Benátčané si jím připomínají konec epidemie moru z roku 1576 při které zahynulo na 50000 lidí.

Benátky byly přecpané. Přijeli jsme autem před město a zaparkovali na poslední místo už před šestou hodinou odpolední. No teda zaparkovali. Jen jsme nechali otevřené auto a klíče na palubní desce a odešli. Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když jsem Fifinku našla po akci na místě. Nechtělo se mi ji tam nechávat, ale Mauro řekl, že oni to zaparkují a dostali jsme nějaký papírek k těm klíčům.

Ohňostroj začal před půlnocí a trval circa 45 min. Na vodě byla spousta lodí a měli asi nejlepší výhled, ale ani my jsme neměli špatný výhled. I s pouliční lampou to bylo fajn:) A pak jsme hnali zpátky na okraj Benátek, abychom odjeli předtím než se všichni ti, kteří pozorovali show na náměstí sv.Marka přesunou k autobusům vedoucím z města.

Čekání na ohňostroj

 A tady několik fotek s lampou: :)