Aneb první zastávka dovolené prvního kvartálu. Celý výlet obsahuje lety Dublin-Istanbul-Ankara-Ammán-Istanbul-Dublin. Odehrává se tedy na pomezí Evropy a Asie a na blízkém východě. Pro mě první návštěva těchto končin. Proto jsem si toho dost nastudovala předem o tom, co čekat, jak se chovat v zemi s velmi odlišnou kulturou atd.

Jako první byste se měli připravit na všechno čekat. Přes hodinu dlouhá fronta na pasovou kontrolu není ničím zvláštním a vstup na památky se bez fronty také neobejde a to jsme zde nebyli v hlavní sezónu. Ale - letiště už postavili nové a místo Ataturk letiště už se bude létat na letiště Istanbul. Doufejme tedy ve zlepšení situace.  Další odlišnosti popíšu u jednotlivých fotek nebo odstavců, které ale budou hlavně u části jordánské. Turecko je přeci jen více evropská země.

Istanbul neboli Konstantinopol či Cařihrad je největší turecké město, důležitá obchodní křižovatka a brána Orientu. Istanbul se rozléhá na dvou kontinentech a je rozdělen Bosporskou úžinou. Její název znamená „Ten s úzkým hrdlem“. Hloubka tohoto průlivu činí 118 metrů, dlouhý je 31,5 kilometrů.

My jsme bydleli ve čtvrti Karakoy a tu bych určitě doporučila. Pěkné, tiché prostředí, do historického centra je to pěknou procházkou přes most Galata a v okolí jsou dobré restaurace. Například cukrárna s nejlepší baklavou ve městě: Karakoy Gulluoglu. (další dobré, které jsme zkusili: Baltazar, Levent Borekcilik, Duble meze bar..).



Co jsme viděli?

Jelikož jsme v Istanbulu měli jen dva dny, tak jsme se pohybovali jen v centru. Istanbul je obří město. Kařdé ráno jsme tedy přešli most Galata, na kterém celý den rybařili rybáři. Jejich úlovky si můžete koupit nebo je servírují v restauracích pod mostem (má dvě patra). Výhledy jsou z mostu nádherné - na levé straně jim dominuje Topkapi královský palác a Hagia Sofia mešita přestavená z křesťanské baziliky a na levé straně Sulejmaova mešita.


Sulejmanova mešita
Sulejmanova mešita je dobře viditelnou dominantou města. Byla postavena za vlády Sülejmana Nádherného, za jehož vlády se stala Osmanská říše světovou mocností.

Na těch lodičkách připravují rybu v housce a můžete si ji koupit suchou nohou z houpající se lodi:)

Mešita je na kopci a pod ní se svažuje kopec tudíž zde najdete hodně teras s kafíčkem a čajem s krásným výhledem.

Palác Topkapi
Palác Topkapi byl sultánovou rezidencí až do roku 1839 a zároveň centrem vlády nad celou říší. V některých dobách zde žilo až 5 tisíc lidí a serail tak byl městem ve městě. Jeho název pochází z děl střežících vstup do něj.
Pátek byl asi hlavním dnem pro školní výlety - do historických budov jsem tedy chodila já a minimálně dvě školní exkurze.

Uvnitř sultánovy knihovny:

Hagia Sofia
Hagia Sofia neboli Chrám Svaté (Boží) Moudrosti je světoznámá stavba v zátoce Zlatý roh. Stavbu dal postavit letech 532–537 císař Justinián I. Katedrála je považována za nejhonosnější stavbu byzantské architektury. Původně byla křesťanskou patriarchální bazilikou. Po dobytí Konstantinopole Osmany (1453) byla upravena sultánem Mehmedem II., který ji dal při zachování interiéru přeměnit na mešitu a přistavěl k ní čtyři minarety, opěrné zdi, studny, kuchyni a náhrobní stavby.

Pro vstup do měšity je třeba mít na hlavě šátek a jít bez bot. Turisti mají jiný vchod než věřící a většinou jsou zde velké fronty. Vnitřek mešity je velmi jednoduchý, ale i tak zdobný. 

Hned naproti je Modrá mešita.

Bazary
Velký bazar je obrovský trh pod jednou střechou, klasický osmanský trh. Téměř 4000 malých krámků se tu tísní jeden vedle druhého. Další bazar, který jsme navštívili byl Bazaar koření. je to ale takový ten nepříjemný zažítek tedy alespoň pro mě, kdy tě místní obchodníci přemlouvají, ať se na něco podíváš, zkusíš, koupíš. Takže za mě podívat a jít pryč.

Jaké mňamky si můžete dát v Istanbulu?

Turecký čaj - silný černý čaj, který Turci pijí z takto tvarovaných skleniček v podstatě celý den.
na fotce s Künefe (medové nudle s roztopeným sýrem) zvláštní ale velmi chutná kombinace. V Jordánsku toto také považují za jejich tradiční dezert:)

Börek - taková v podstatě slaná baklava - podobné tenoulinké pláty těsta, ale plněné sýrem, masem nebo špenátem. Jí se například na snídani nebo svačinu.

Baklava - sladká bomba ve formě malých dílečků plněných náplní z ořechů. Mně nejvíce chutná s vlašáky. Ale můžete si dát i verzi se zmrzlinou.

Simit - rychlé občerstvení které koupíte na každém rohu spolu s grilovanou kukuřicí a pečenými kaštany. Simit je pečivo ve tvaru kruhu bohatě sypané sezamovými semínky a můžete si ho dát buď jen tak nebo namazané nutelou nebo sýrem.

Ayran - jogurtový nápoj, který Turci hodně pijí. Je to taková slaná kyška ne tak moc kyselá:) Mňamka, servírují ho i v letadle Turkish airlines. A tady si ho zrovna dávám k durumu.

Obecně všechna ta jídla jsou jako řecká, jen s jiným šmrncem a trochu jinak se vyslovují:) to ale v Turecku neříkejte.

Teď jedeme na letiště na cestu do Jordánska a už se těšíme!


Zdroje popisů památek: wiki

V 8. století před naším letopočtem se poprvé pořádaly sportovní hry v Olympii k poctě boha Dia a konaly se až do přelomu 4. 5. století našeho letopočtu. Během jejich konání se dodržoval všeobecný posvátný mír, zvaný ekecheiria. Na půdu Olympie nesměl vstoupit voják se zbraní v ruce a v době konání her ani ozbrojený jednotlivec. Účastníkům her byla zajištěna volná cesta do Olympie a zpět i přes území nepřátelských států. V době her byly zakázány všechny války a jiné násilné činy.


V Olympii je stále velmi dobře zachované archeologické naleziště. Za 6 euro máte vstup na naležiště, do muzea a do muzea Olympijských her (tam jsme nebyli).

Před hrami poslové z Olympie zvali k účasti po celém antickém Řecku, oznamovali přesné datum konání her a vyhlašovali posvátný mír, ekecheiria. Jako závodníci se OH směli zúčastnit pouze svobodní občané řeckého původu (vyloučeni byli cizinci, otroci, ženy), přihlížet hrám mohl kdokoli (kromě řeckých provdaných žen). Pro ženy se v době her konaly samostatné závody v běhu při héraích.

Závodníci se museli dostavit do Olympie měsíc před počátkem her k intenzivní přípravě spojené s dietou. Hry byly zahajovány průvodem závodníků a jejich slavnostní přísahou Diovi Olympskému. Jednotlivé závody probíhaly pod dozorem hellanodiků (rozhodčích; zprvu 2, později 9). Závodníci soutěžili nazí, aby nedošlo k podvodu a aby ukázali krásu svých těl.

V jakých sportech se soupeřilo?

Jako první sport ve kterém se soutěžilo byl běh. Postupně se ale seznam disciplín rozšiřoval o delší běh, pětiboj (hod diskem, běh, zápas, skok do dálky a hod oštěpem), box, závody vozů a další.


Co bylo výhrou pro vítěze?

Vítězové v jednotlivých disciplínách byli odměňováni olivovým věncem, měli právo dát si postavit své sochy, rodné obce jim prokazovaly čestné pocty.

Oslavy nového roku a dny okolo jsme strávili v Řecku na Peloponéském poloostrově ve městečku Pyrgos, ze kterého Theo pochází. Rozdíl mezi zasněženými sjezdovkami Šumavy a sluncem ozářenými pomerančovníky byl zřejmý na první pohled.

Nejlepší zážitek zatím z Řecka se točí okolo těch pomerančovníků - jsou tady všude s oranžovými vyzrálými plody, které stačí jen utrhnout.

Tradičně se nezdobí vánoční stromeček ( i když teď mají všichni ten) ale zdobí se vánoční loď:)

Na Silvestra přes den jim tady dům od domu chodí malé děti s triangly, oznamují koledou odchod strarého roku a přejí vše dobré do toho dalšího.

Na nový rok krátce po půlnoci se také rozkrajuje Vasilopita (koláč pojmenovaný podle Vasilije, který má svátek 1.1), ve kterém je zapečený jeden penízek. První díl je pro Krista, druhý pro dům a pak už se krájí od nejstaršího. Kdo penízek najde, bude ho provázet štěstí po celý rok. A já jsem ho našla!

Obecně jsou všechny svátky slaveny v rodinném kruhu. Proto se kamarádi schází okolo 6 hodiny odpolední, jsou spolu tak do 9 a v 9 se všichni rozjedou domů, kde je čeká rodinná večeře s širokou rodinou. To je od nás celkem rozdíl.

Pyrgos - město:

Katakolo - přístavní městečko:

Jaké zvláštní JÍDLA jsem za tu dobu ochutnala:

- Νεράντζι neboli Pomerančovník hořký, který se nedá použít na nic jiného než na zavaření jeho kůry ve sladkém sirupu. Ani potom se ale nezbaví hořkosti. No úplně mě to neuchvátilo. Nemám ráda pomerančové sladkosti.

- Spanakorizo - rýže se špenátem a petrželí
- Řecký horský čaj - česky Hojník syrský - je léčivka, která roste vysoko v horách a je využívaná jako nálev pro své léčivé účinky
- Kokoretzi - typické jídlo hlavně na Velikonoce, kdy se maso a vnitřnosti obalí střívky a pečou na dlouhém rožni. Když se připravuje v troubě tak se peče na větvičkách hroznového keře.

4 dny v Bulharsku jsme strávili v Sofii, opečovávaní v 5 hvězdičkovém hotelu 😍 a výborným jídlem, které je pro mě takový mix slovanské a jižní kuchyně. Velká mňamka! Bulhaři rádi například vysedávají na kafíčku na nejdělší peší zóně, ulici Vitoša. Architektura centra města je velmi různorodá a stavby k sobě nesedí- trošku staré domy jako v Praze, trochu pravoslavných kostelů, trochu šedé krychlové zástavby, trocha starých vykopávek. Musím ale říct, že jsme se pohybovali jen v centru a okolí, takže i když jsme z letiště viděli obrovské čtvrti panelových domů, nebyli jsme u nich. Je pár staveb, které si zaslouží bližší náhled a to uvidíte níže.

Sofie je hlavní město Bulharska; leží na úpatí pohoří Vitoša na západě státu, blízko srbských hranic. Město, kde žije asi 14% obyvatel Bulharska, je politickým, hospodářským i kulturním střediskem země. Sofie je také nejdůležitějším univerzitním městem v zemi, sídlí zde 9 univerzit.

Katedrála sv. Alexandra Něvského je hlavní atrakce Sofie kostel v novobyzantinském stylu sloužící jako hlavní svatyně patriarchy bulharské pravoslavné církve a jeho sídlo. Chrám byl vybudován na počest ruských vojáků padlých za osvobození Bulharska od turecké nadvlády v rusko-turecké válce v letech 1877-1878 a jako výraz vděku ruskému carovi Alexandrovi II., díky kterému Bulharsko získalo v roce 1878 nezávislost. Patří k největších pravoslavným svatyním - stavba, vysoká 53 m, má 72 m délky a 42 m šířky, plochu 3170 m² a pojme 5.000 osob.

městské divadlo:

Nejstarší

Tradiční bulharský chléb je taková světlá veka trochu násládlá. Neřekla bych, že vydrží déle než jeden den. Podává se s mixem koření a solí.

Šopský salát s výbornou zeleninou a balkánským sýrem, který vůec nechutná nečekaně jako ten, který koupíte v Čechách v supermarketu. je chuťově spíš do fety. Mají hodně různých sýrů, šašlik, taky něco jako tzaziki. Prostě opravdový mix všěch kuchyní.