Elafonisos je malý řecký ostrov, jediné městečko na něm a administrativně i obec, do níž ostrov a část blízké pevniny spadá. Rozloha ostrova je necelých 20 km² a v roce 2001 byl obydlen 625 obyvateli.

Jede se tam trajektem a při čekání na další trajekt jsme se ještě zastavili potápět na pláži Pavlopetri. Jedná se o starobylé potopené město a to jen kousek od pobřeží. Tady (klik) jde vidět, kde jsou archeologické pozůstatky. Moc jsme toho pod hladinou nenašli, ale pozůstatky budov byly hned při vstupu do vody. 

Takhle maličká vesnička má pěknou promenádu obklopenou lodičkami a večer se na tom samém místě objeví stoly přilehlých restaurací. Můžete si tedy dát večeři hned u vody. Bydleli jsem v super hotelu s příjemným majitelem, který se o nás špičkově staral - doporučil místa kam jít, dělal nám snídani i když nemusel, kafe na cestu a večer naléval rakii. No... tomu jsem se druhý den vyhnula. 



Čím je ale ostrov nejvíce známý je pláž Simos - považována za jednu z nejhezčích pláží Řecka. Můžete si vybrat - půjdete doprava na malý Simos nebo doleva na velký Simos. Obě jsou krásné. 






Odjíždíme z Elfaonisu a cestu do další destinace se stavujeme u vraku lodi Dimitros. Pomalu si tam rezne a chátrá.





Kamenné město nás provázelo i nadále, z Mystras jsme jeli do Monemvasia.

Dvě noci jsme strávili na absolutně kouzelném místě - ostrůvku propojeném s pevninou mostem. Do města Monemvasia nemůžou auta a ani by se tam nevešla. 

Z moře vystupující skála, dlouhá asi 300 metrů a široká kilometr, byla od pevniny oddělena v roce 375 zemětřesením, a v roce 583 tady byla založena mocná pevnost. Od 10. století se město vyvinulo v důležité obchodní a námořní centrum a až do roku 1460 bylo součástí Byzantské říše. Ve druhé polovině 15. století Monemvasia připadla Benátčanům, pod jejichž nadvládou prosperovala a byla známá jako „Gibraltar východu“. Důležitým obchodním střediskem zůstala i za vlády Osmanské říše, po válce o nezávislost v roce 1821 se stala součástí Řecka. 










Druhý den jsme se vypravili do horního města, které v minulosti obývali vyšší vrstvy a aristokraté. V současnosti je ale horní město poničené a v rekonstrukci. To mu ale neubírá na kráse. Klasicky jsme si vyšlápli pár stovek schodů a jsme nahoře!









Další zastávka je na ostrově Elafonisos. 

Dovolenou tento rok jsme sice měli naplánovanou jinak, (Indie v březnu), ale jako všem se naše plány změnily a my jsme rádi, že jsme mohli vůbec z Irska vycestovat. Po třech malebných týdnech v Česku nabitých aktivitami jsme zamířili na roadtrip po peloponéském poloostrově, toto nás čeká:



Cesta letadlem byla neobvyklá - letiště úplně prázdné, všichni v maskách a místo úsměvů letušky rozdávaly jako první dezinfekční ubrousky. Aktuální řecké opatření nařizuje nošení roušky ve všech vnitrnich prostorách, takže roušky máme stále u sebe. Dýchání přes roušku v 35 stupních je ale vážně náročné.


Nafplio, první řecké hlavní město po revoluci bylo naší první zastávkou. Z Athén tak 1,5 hodiny cesta naším vypůjčeným šípem. Roztomilé úzké uličky, benátská architektura a obdélníkové zdobené balkónky jsou pro město typické.



Nad městem se tyčí pevnost Palamidi, tam jsme přes 999 schodů vystoupali. Okolo města jsou tři pevnosti - Palamidi je nejvyšší z nich vystavěna na 216 metrů vysokém kopci a její současná podoba pochází z přelomu 17. a 18. století a sloužila jako vězení.




Další věc která je na Nafpliu zajímavá je jeho spojitost s relaxační antistresovou pomůckou koboloi. To si představte jako náhrdelník nebo šňůru korálků mezi kterými je volné místo. Během volných chvílích si ho hlavně řečtí muži přehazují v rukou - jak na to se můžete podívat zde.


Top výběr z jídla - skvělý sýrový koláč s medovou zálivkou, dakos salát s olivovou marmeládou a souvlaki na tyčce.


Cestou z Nafplia jsme se zastavili v Mystras - město, které je zapsáno na seznam UNESCO.  

Mystras bylo byzantské město, jehož počátky sahají do 13. století. Dnes je město již zaniklé, avšak budovy jsou stále dobře zachované. Založili jej v roce 1249 Frankové, kteří počátkem 13. století ovládli celé Řecko. O existenci města se zasloužil především Vilém II. z Villehardouin. Ten se snažil vybudovat třetí pevnost v této oblasti, která by doplňovala již stojící pevnosti Tigani a Monemvasía. Mystras tak mělo být náhradou za nedalekou v rovině se rozkládající Spartu. V roce 1262 připadla zdejší pevnost k Byzantské říši, ale samotné město se dočkalo velkého rozkvětu. Byly tu postaveny krásné domy, kostely a paláce. Netrvalo dlouho a Mystras se stalo uznávaným střediskem, kam se sjížděli umělci a malíři ze vzdálené Itálie a Konstantinopole. Až do roku 1460 zde bylo sídlo světských a církevních úřadů spravujících Peloponés. Poté bylo město napadeno a vypleněno Turky, naštěstí však nebylo zcela zničeno. V období mezi roky 1687 až 1715 Mystras ovládali Benátčané, následně je však znovu vystřídali osmanští panovníci. Od roku 1821 patří Mystras i Peloponés Řekům.






Následující zastávka je středověké město Monemvasia.


Výletování v časech karantény je do mých oblíbených míst - to znamená bez davů lidí! Půjčili jsme si auto a vyjeli na okraj Dublinu do Dublin mountains:






A jako druhý výlet jsme vyjeli do Portmarnock na procházku na pláž: