V Bernu si můžete zadarmo půjčit na 4 hodiny městká kola. Je to tak akorát na projetí si města nebo na menší výlet do okolí.

Naše stroje:)

 Poprvé jsem to zkusila s našima, když se za mnou přijeli povídat. Vyšlapali jsme i nahoru na Rosengarten. Všechno tady už kvete, tak to zase vypadá jinak než když jsme přijela.

Před parlamentem

Hlavní ulice Kramgasse se před Velikonoci zaplanila vlajkami

A Zytglocke v pozadí

Všudepřítomné kašny

Tohle bylo ve Wohlen u Bernu

Stavení ve Wohlen

A pak pár dní na to jsme si s Gabrielem a Paulinou zase půjčili kola a jeli okolo zoo a kolem řeky dál.

Na Velikonoční pondělí jsem zorganizovala výlet do hor spojený s výlezem nějaké lehké via ferraty. V doslovném překladu železné cesty nebo zajištěné cesty sloužily vojákům k překonání hor nebo k lepšímu zásobování do odlehlých částí. Je to cesta v horském terénu vybavená fixními ocelovými lany a potřebné vybavení k jejímu zdolání je úvazek, jistící lana a helma. Toto jsme si půjčili ve vesnici Nax ve francouzsky mluvící části Švýcarska. Video k via ferratě v Nax tady.

Kromě Maurice jsme byli všichni začátečníci, takže po úvodním školení, jak se přecvakávat apod(to jsem už znala z EHD z jungle creeku), jsme vyrazili. Ladies first takže jako jediná slečna jsem šla první. Super, bájo, krása, paráda. Úžasné výhledy, trocha adrenalinu při lezení a lehce bolavé svaly. Ale ten pocit, když se vyškrábete nahoru! Byla to lehká via ferrata,ale rozhodně ne pro někoho, kdo se bojí výšek.

 

Po obědě na vrcholu jsme chtěli ještě na jednu těžší ferratu v Evolene, ale bohužel byla pro led na skalní stěně zavřená. To by bylo až moc velké vzrůšo lézt mezi napadajícím ledem.

Takže plán B – jet do vesnice Arolla a projít se k ledovci. Cesta byla docela náročná, hlavně pro Dennise v růžových teniskách bez podrážky. Někdy jsme se propadli až po kyčle do sněhu. Tim pak při skoku do hlubokého sněhu ztratil botu, ale vyhrabal ji. Před horou Mt.Collon jsme si uvařili čaj, dali další svačinku a obdivovali krásu hor. Švýcarsko si prostě nejde nezamilovat.

 

Fífačce se moc horský terén nelíbil, ale nakonec vše zvládla (povětšinou na dvojku). Přeci jen kopce byly veliké a 5 lidí v autě se někde projevit musí.

Ke konci dne jsme se ještě zastavili v Montreux, kde jsme si koupili něco k pití a koukali na západ slunce nad jezerem Lac Leman. Tohle město mě vážně uchvátilo a jeden z přístích výletů musí být tam!

Jak jste strávili Velikonoční pondělí vy? :)

Měla jsem tady 4 denní návštěvu z Čech/Londýna! Barča a Ája přijely autobusem z Čech a další den se k nám přidala i Barča z Londýna. Dobře jsem objednala počasí a stihly jsme toho docela dost.

Čtvrtek se holky prošly po Bernu a měly jsme fondue u nás na kolejích. Další typickou švýcarskou specialitu, kterou jsme ochutnaly byla Rivella  - nápoj, který je vyráběný z mléčného extraktu a syrovátky.

Další den jsme vyzvedly Barču v Basileji a protože je to město na hranicích, přijely jsme vlastně z francouzské strany. Takže když Barča přistála a na mobil jí přišla zpráva výtejte ve Francii, byla docela vystrašená, kam že se to zase dostala.

Basilej je překvapivě moc hezké město. Říkám překvapivě, protože když jedete po dálnici do Bernu z Německa, tak Basilej míjíte. A vidíte jen jeřáby a šedé budovy. To ovšem vůbec není pravda.

 

 

Basilejská radnice

Poté jsme jely do Erlachu u Bielského jezera a daly si procházku po poloostrově v jezeře a piknik.

V sobotu jsme se chtěly vydat na nějaký ten výšlap do hor, aby holky viděly tu krásu z vrchu. Počasí nám zase přálo, takže jsme v 9 vyrážely směr Interlaken - město, které se nachází mezi dvěma jezery a je branou k Jungfrau regionu. Fífačku jsme zaparkovaly na nádraží a vydaly se stoupat 800 výškových metrů na Harder Kulm. Dalo nám to zabrat, ale každý další výhled na hory nás popoháněl dál vzhůru. Nahoře se nachází plošina s úžasným výhledem.

ta voda vypadala jak přibarvená do modra

 

Oběd jsme měli zase na jiném místě. U jeskyní svatého Beata.

Další den mělo být ošklivo. No a taky bylo. Dopoledne jsme stihly ještě Barče ukázat na rychlo Bern a pak jsme se vydaly do čokoládovny Cailler. Naneštěstí tam byl den otevřených dvěří a vstup byl zadarmo. To je samo o sobě super, ale ne když se o tom dozví víc lidí a vytvoří se čekací listina 2,5 hodiny na prohlídku. No, my jsme o tom nevěděly, takže jsme se otočily a jely do výrobny sýru Gruyere a absovovaly prohlídku tam. Tam jsme ochutnaly sýr a koupily si 4 tabulky čokolády, které jsme snědly při cestě domů - za tu čokoládovnu.

A tohle je konec návštevy holek ve Švýcarsku.... Pak jsem je zavezla na autobus a šla dospat spánkový deficit.