Krásný nedělní den nabádá k výletu. A když ještě nemrzne tak k cyklovýletu. Vydala jsem se tedy na vikingské pohřebiště přes fjord asi 10 km od mého bydliště.

Je zde více než 700 hrobů, které pocházejí z doby od 5 století př.n.l do 11 století našeho letopočtu. Místo bylo opuštěno kolem roku 1200, kvůli nánosům písku, které ho pokryly. Díky tomu se dochovalo v takovém stavu do dnešní doby.Kameny jsou formovány do tvarů vikingských lodí, podle významosti zemřelého, který byl většinou spálený.

A v sobotu jsem byla na čínském festivalu jejich kultury. Mám své jméno v čínských znacích, soutěžili v prendávání arašídů hůlkama a ochutnali jsme čaj v pidi hrníčcích.

Pidi hrníčeček

Mé čínské jméno

Jsem ráda, že mě už Gabriel zasvětil do skandinávské kultury, jinak bych byla asi docela hodně překvapená.
Šok číslo jedna - všichni si tady říkají křestním jménem. Profesory, lidi které potkáš, úředníky prostě křestní jméno a je to.
Šok číslo dva - neříkají prosím. Vůbec neznají tohle kouzelné slovíčko. Když jsem se zeptala, co mám odpovědět jako nemáš zač nebo prosím nikdo nevěděl.
Jinak jsou Dánové pohodáři, nic moc neřeší a nevyvede je z míry. Hodně lidí říká, že je těžké si z nich udělat kamarády a to asi musím potvrdit. Ač na mezinárodním programu, tak se Dánové drží u sebe.

A co jedí?

V naší rodině se jí hrozně moc ryb. Protože Claus má firmu na distribuci ryb. Takže ryby a mořské plody máme tak 5x do týdně. V lednici vždycky uzený losos a v mrazáku krabíci.

Jako sladkost mají slaný lékořicový bonbon! No tak to vám řeknu, to je fakt síla. Je to to nejslanější, co jsem kdy jedla a oni tomu říkají sladkost. Lékořicovou příchuť jako všichni ze Skandinávie milují. Najdete tady i lékořicové fisherman's friend.

Jak jsem už někde psala všechno mají ekologické a většinou to není ani tak moc drahé. Nebo jako drahé to je ale v porovnání s cenami v ČR. A konečně jsem našla normální necelozrné špagety! Jinak se tady asi ani nezdravě strovovat nejde. Mají vyšší daň na cukr, takže sladkosti jsou vážně drahé.

Mají i ekologické bodyčka pro mimča.

Mám za sebou první zkoušku a to úspěšně se známkou 12! Jupííí. Známkovací škála je od -3 do 12. Zkouška byla individuální, ústní a 30 minutová založená na skupinovém projektu, který jsme se skupinou odevzdali minulý týden. V pondělí začíná další předmět - E-Business. Tam bychom měli sbírat nějaká data z dotazníku a pak zase projektík, zkouška.

Nudné hodiny v knihovně se vyplatily:)

Ano přátelé i v Dánsku se dá provozovat vysokohorská turistika. Zdolala jsem druhou nejvyšší horu Dánska.

Výlet začal tím, že jsme navštívili muzeum Asgera Jorna jednoho z nejvýznamnějších dánských umělců. No jeho díla jsem hodně abstraktní, ale měli jsme na muzeum průvodkyni a ta nám je dokázala podat takovou formou, že se mi to i líbilo. Asi první návštěva obrazárny, která se mě bavila. Měli tam hodně kravinek jako třeba tohle:

Takhle jste si mohli nakreslit obraz pomocí blesku. Jinak jeho díla vypadají asi nějak takto: takže průvodkyně opravdu zapotřebí byla.

Výlet pokračoval plavbou po jezeře až jsme dopluli pod horu/kopeček Himmelbjerget (nebeská hora) a ano. To je opravdu druhý nejvyšší bod Dánska, měřící 147 m!

Zítra tomu bude měsíc, kdy jsem přijela do Dánska a ubytovala se u "mojí" rodinky. Už zvládám děti odvézt do školy - kolmo, pěšmo nebo koloběžmo. Vím, že anglicky rozumím zmrzlina a já zase dánsky vím, jak se řeknou sladkosti. Takže si skvěle rozumíme, když chci, aby po sobě něco uklidili:)) Jinak úklid, žehlení apod je v pohodě. Dům je hodně vzdušný a jednoduše zařízený, takže nemusím zvedat 1000 keramických sošek.

Přeprava na kole se stala mým denním chlebem a bez Rakeťáka nejdu ani na nákup. Aktuální povětrností podmínky hodně ovlivňují časy příjezdu. Když musím šlapat, abych vůbec sjela kopec dolů, s jistotou vím, že přijdu pozdě.

 Jak to tady v Aalborgu vlastně vypadá?