No, abych nepsala jen pozitvní příspěvky, napíšu vám taky o nějakách těch mínusech. Ale pozitivně:)


1. Děti občas zlobí. A to hlavně u večeří. Aneb když jsem minule vařila a Kristian se při pohledu na talíř rozbřečel. :D To jsem vůbec nachápala, co se děje. No dostal rybu, jako skoro každý den a krize zažehnána! Ale s dětma se mám asi ještě co učit. Nepochopila jsem ani, že se bojí jít do sklepa pro zmrzlinu a došlo mi to, až když se pro mě Camilla po třetí vrátila. Vrchol mojich au-pair schopností tady:

2. Občas mi padá řetěz z Rakeťáka. Ale jsem profík a jsem schopná ho nasadit třema prstama!

3. Na další a poslední projekt musíme rozdělit naši super skupinu, protože je nás hodně :(

4. Stávám se asi vegetariánem. Můj domácí četl report WHO o rakovinotvorných účincích zpracovaného masa a takže se u nás už maso kupovat nebude.  Takže mi asi narostou žábry ze všech těch ryb:) včera: smažená ryba, dnes: rybí karbenátky, zítra: krabíci... přemýšlím, co asi bude pozítří?! 

Dýňová sezóna začíná! Aneb už proběhla dýňová buchta, pečená dýně ale pořád chyběla ta dekorační...

Podělím se s vámi o ten recept na dýňovou buchtu. Je dost dobrá, taková vláčná a ve škole mi ji pochválili:) Potřebujete: 500g dýně nastrouhané najemno i se slupkou, 2 vejce, 133ml oleje, 230g cukru, 325g mouky, 100 g vlašských ořechů, PDP, sůl, skořice, vanilín. Postup: Vejce, cukr, vanilkový cukr, sůl, skořici a olej vyšlehat. Přidat nastrouhanou dýni, pak mouku, PDP a nahrubo nakrájené ořechy. Těsto do bábovkové vysypané formy a péct na 175 stupňů cca 1 hodinu.

Chci se vám pochlubit mou první vyřezanou dýní, kterou jsme s Katkou vyřezaly pro obchod Tiger. My a banda 5 letých dětí. No ale happiness! Nikomu to nevadilo a na konec jsme dostali i sáček bonbónů!

Jinak pracujeme ve skupině na projektu, který ve středu odevzdáváme. A týden na to mám druhou zkoušku.

Máme svoji skupinovou mstnost s tabulema a taky s nástěnkama, kam připichujeme nápady a kdo co má udělat.

... a máme odevzdáno!

Čtyřdenní výlet do Stockholmu se nesl ve znamení krásného počasí. Jako i minulý rok jsem měla na Švédsko hrozné štěstí a tentokrát si užila slunné podzimní dny v hlavním městě.

Stockholm se rozléhá na shluku ostrovů, což dělá město takovým tajemným a taky moc hezkým. Jeli jsme i loďkou a prošli v podstatě celé historické centrum. Koukněte, jak to tam vypadá:


 V ulicích Gamla Stan:

Na Riddarholmen:

Stockholmský hrad:

U Vinterviken, oblast, kde bydlí Gabriel, asi 10 min metrem od centra:

Továrna Alfreda Nobela

Na cestě trajektem na Djurgarden:

Směrem zpátky do centra

cestou na kastellholmen

A zpátky do Aalborgu. Tam na mě samozřejmě čekal bordel od dětí, ale stálo to za to!

Krásný nedělní den nabádá k výletu. A když ještě nemrzne tak k cyklovýletu. Vydala jsem se tedy na vikingské pohřebiště přes fjord asi 10 km od mého bydliště.

Je zde více než 700 hrobů, které pocházejí z doby od 5 století př.n.l do 11 století našeho letopočtu. Místo bylo opuštěno kolem roku 1200, kvůli nánosům písku, které ho pokryly. Díky tomu se dochovalo v takovém stavu do dnešní doby.Kameny jsou formovány do tvarů vikingských lodí, podle významosti zemřelého, který byl většinou spálený.

A v sobotu jsem byla na čínském festivalu jejich kultury. Mám své jméno v čínských znacích, soutěžili v prendávání arašídů hůlkama a ochutnali jsme čaj v pidi hrníčcích.

Pidi hrníčeček

Mé čínské jméno

Jsem ráda, že mě už Gabriel zasvětil do skandinávské kultury, jinak bych byla asi docela hodně překvapená.
Šok číslo jedna - všichni si tady říkají křestním jménem. Profesory, lidi které potkáš, úředníky prostě křestní jméno a je to.
Šok číslo dva - neříkají prosím. Vůbec neznají tohle kouzelné slovíčko. Když jsem se zeptala, co mám odpovědět jako nemáš zač nebo prosím nikdo nevěděl.
Jinak jsou Dánové pohodáři, nic moc neřeší a nevyvede je z míry. Hodně lidí říká, že je těžké si z nich udělat kamarády a to asi musím potvrdit. Ač na mezinárodním programu, tak se Dánové drží u sebe.

A co jedí?

V naší rodině se jí hrozně moc ryb. Protože Claus má firmu na distribuci ryb. Takže ryby a mořské plody máme tak 5x do týdně. V lednici vždycky uzený losos a v mrazáku krabíci.

Jako sladkost mají slaný lékořicový bonbon! No tak to vám řeknu, to je fakt síla. Je to to nejslanější, co jsem kdy jedla a oni tomu říkají sladkost. Lékořicovou příchuť jako všichni ze Skandinávie milují. Najdete tady i lékořicové fisherman's friend.

Jak jsem už někde psala všechno mají ekologické a většinou to není ani tak moc drahé. Nebo jako drahé to je ale v porovnání s cenami v ČR. A konečně jsem našla normální necelozrné špagety! Jinak se tady asi ani nezdravě strovovat nejde. Mají vyšší daň na cukr, takže sladkosti jsou vážně drahé.

Mají i ekologické bodyčka pro mimča.