Zdravím!

Dnes bych se s vámi chtěla podělit o návštěvu v Guinness storehouse - museum tohoto irského tmavě červeného moku. Šli jsme s ostatními stážisty.

Guinness je tmavé pivo, které se vaří v Dublinu od 1759. Co jsem si zapamatovala z prohlídky:

• Ingredience na jeho výrobu se dováží i z České republiky - náš chmel, dále je to voda z blízkých hor, irský ječmen a kvasnice. 
• Pinta Guinnesse je z 96% voda a mimochodem má menší počet kalorií než pomerančový džus. 
• Proces výroby je celkem rychlý na rozdíl od ležáků a za 7-9 dní je nová várka hotova. 
• Do roku 1950 se pivo skladovalo v dřevěných sudech. Vyučení na toto řemeslo trvalo 7 let a bylo uzavřené - člověk mohl právo být bečvářem jen podědit.

• Guinness má ve znaku harfu a tu si také nechal zaregistrovat jako ochranou známku. Když se Irská republika osamostatnila od Velké Británie (1922), určili si harfu jako jeden ze státních znaků. Bohužel ale ji už vlastnil Guinness, tak je irská harfa zrcadlově obrácená. 

• Marketing Guinnessu se datuje až od roku 1930, kdy poprvé pocítili pád tržeb. Předtím bylo pivo propagováno jen ústně a všichni věděli, že když si řeknou o pintu, dostanou Guinness. Jejich reklama používala exotická zvířata jako známého tukana a humor. První slogan "Guinness is good for you" (Guinness je pro tebe dobrý) se udržel 40 let a vzešel přímo od Irů. Současný slogan Na dobré se vyplatí počkat je odvozen od toho, že správnou pintu natočíte za 119,5 sekundy. 

Tak jsem si i já natočila jsem pintu a dostala i certifikát! Jak vidíte, po prvním natočení se musí nechat odstát.

Vypít se dala buď v horním patře s výhledem na Dublin, ale to jsem zhýčkaná Googlem, kde máme lepší výhled z 13 patra. Tak jsme šli o trochu níž, kde hrála irská hudba.

Večer jsme ještě šli do jiné irské hospůdky s živou hudbou. Zajímavé bylo, že v hospodě byly všechny generace - od 20-70 let a rodiny přicházely spolu. Taky všichni zpívali se zpěvákem.

A takhle se Guinness pije s česko-slovenským týmem

A ještě jednu fotku, abyste si nemysleli, že jsem pořád jen v hospodě. St Stephen's Green park. Pořídila jsem si totiž kartičku na dublinské městké kola. Hustá síť stanic a půl hodina používání zadarmo zajišťuje celkem slušnou dopravu. Takže už zase jezdím na kole <3

Quick translation to English: I am back on bike! I managed to get a card for Dublin bikes and can use any bike for 30 minutes for free. It is quite quick and reliable mean of transportation. So that much from the active part of my life in Dublin. No I will add some trip posts soon!

The not so active part is about visiting Guinness storehouse and learning about the process how this stout beer is done.
Some funny facts

• Guinness is from 96% water, 
• it contains hops from the Czech Republic, 
• is has less calories than orange juice, 
• Ireland couldnt have taken the harp as state symbol because it was already Guinness' trademark so it is mirror reversed, 
• the very first slogan is Guinness is good for you and it lasted for 40 years, 
• a perfect pint takes approximately 119,5 sec to pour - but who woud count?:)

And check the videos for some Irish pub experience. What is nice that I found every age group sitting in the pub and enjoying music. It is truly a nice evening spent with live music.

(ENGLISH BELOW)

Ahoj všichni!

Šílený týden v ČR, kdy jsem pendlovala mezi Prahou, Bolkou, Libercem, Zlínem a stihla i kola v Zaječí, je za mnou. A vlastně i tři týdny stáže, hrozně to letí. Před 10 měsíci jsem se přihlásila na pozici stážistky v Googlu a teď jsem skutečně tady.

Ubytko až na domácího, jehož irské angličtině skoro vůbec nerozumím super. Mám vlastní pokoj s balkonem a koupelnu. V kuchyni jsem byla za dva týdny asi 5x, ne že bych se dala na dietu, ale protože jídlo mi z větší části zajišťuje zaměstnavatel. Do práce to mám asi 10 minut pěšky, přes tohle náměstí, kde teď všichni loví pokemony:

Jinak tohle mám tak 200m od domu a budova Googlu je ta tmavá uprostřed vpravo, 3.nejvyšší na obrázku.

Google je vážně tak barevný a lidi jsou vážně tak přátelští, jak se říká. Koukněte na fotky z kanceláře zde: Google office Dublin. Budova je fakt super - máme tam fitko, bazén, odpočívací místnosti, hudební místnost, masáže, hrací místnosti, fusbal, pingpong, Xbox, letecký simulátor, kulečník, knihovnu a kdo ví co ještě. Ještě jsem to nestihla všechno prozkoumat, ale taky nevím, kdy na to lidi mají čas. 5 restaurací, kam můžeme chodit na jídlo, vlastní kavárnu a když vyjedete do 13 patra, tak si vychutnáte i výhled na celý Dublin. Rozhodně koukněte na ten odkaz!

První týden byl ve znamení informačních přednášek a seznamování. Přehlcení informacemi nastalo už asi po 4. prezentaci a tempo neustalo až do čtvrtka. Od té doby jsem už s týmem a na trénink nebo nějakou akci jen pro stážisty chodím jen občas.

 Dostala jsem onu slavnou barevnou čepičku s vrtulí a hrdě ji nosila na prvním TGIF (páteční posezení/párty v kantýně)

Ještě během prvního týdně jsme s Nooglerama  (nováčci v Googlu) vyrazili na první výlet na horu Killiney.

 To jsou moji noogleři

Kde to vůbec pracuju a co budu dělat?
Jsem členem týmu Google Marketing Solutions. Jak název napovídá, nabízíme/prodáváme marketingové řešení pro malé a střední podniky v Čechách a na Slovensku. Možná znáte reklamy na YouTube nebo prvních pár výsledků vyhledávání v Google search. Tak tyto "prostory" pro reklamu prodáváme. Já jelikož jsem stážista, tak nekomunikuji přímo s klienty, ale mám samostatné projekty. Teď to možná bude znít trochu přitažené za vlasy, ale nejsem si jistá, kolik toho můžu šířit o práci, tak tady asi končím.

Příště se těšte na pčíspevek o Guinness pivovaru a jak jsem si natočila perfektní pintu nebo na výlet na jedno z nejnavštěvovanějších míst Irska - Cliff of Moher. Snad to bude dříc než za další 3 týdny:)

____________________________

Hello everyone!

So this time I wanted to keep updated also my english speaking friends. I am finally in Dublin, working at Google! 10 months ago I applied for internship position and it started at the beginning of July.

Accommodation is nice, clean and the room is very girly (butterflies and pink everywhere). The communication with my landlord is quite limited as I dont understand his irish accent. But the flat is located around 10 min walking to Google so it is great. On my way to work I cross the square on the picture above, where now everybody hunts pokemons:) I have my own room with bathroom and I dont need anything else. I am fed by my employer...

Google is truly colorful, diverse and happy place. We have many cool things on site. For more photos please check this page:  Google office Dublin. From what I have already discovered we have play rooms with Xbox, pool, fusball, table tennis, flight simulator. Also music room, library, relaxation rooms, masagge room, fit center and much more. We can eat in 5 different restaurant offering different menus and you can enjoy a cup of coffe from the cafe for example on the 13. floor with view over Dublin.

The very first week was quite tough regarding the amount of information we received. We had 4 days of introduction filled with presentations. And from Friday I am with my Czech and Slovak team. During the introduction we have formed our Noogler group (freshmen at Google) and called it Nooglorious:) and we also went for the first trip together.

What I actually do at Google? Well I dont communicate with clients as the rest of the team but I have separate projects. I am a member of Czech/Slovak Google Marketing Solutions team and we take care about small and medium business which want to advertise with Google. You certainly know YouTube ads, or the ads wich are shown at the beginning of search results in Google. So this is parts of our job - to offer this ad space.

So stay tuned and next post will be about how I crafted a perfect Guinness pint or how Nooglers went to one of the most visited spot in Ireland  - Cliffs of Moher. 

Za mých 10 měsíců v Dánsku, můžu říct, že jsem alespoň trochu nahlédla pod pokličku této země na severu Evropy. Jak se říká, jiný kraj, jiný mrav a proto vám chci sdělit pár bodů, které mě ze začátku zarazily.

• Je tu fakt krásně

Jela jsem do Dánska bez jakéhokoli předchozího očekávání a příjemně mě překvapilo.

• Společné záchody

Pokud byste hledali oddělené dveře pro dámský záchod, tak se v Dánsku docela nahledáte. Samozřejmě ne všude, ale na univerzitě máme sice oddělené kabinky, ale jsou přístupné pro pány i dámy. Prostě pohlaví nedělá žádný rozdíl v používání toalet. 

• Absence vykání a příjmení

Na první přednášku přišel profesor v džínách a košili a představil se jako Reimer, po něm sekretářka Birgitte a další profesoři Romeo, Svetla a část mezinárodních studentů koukala jak po pádu z vysoké višně. Ano, v Dánsku se nikde nepoužívají oslovení pane/paní nebo příjmení ani na úřade na univerzitě nebo v obchodě. Zvykla jsem si na to a líbí se mi to, ale ze začátku to byl docela šok. 

• Skupinová práce nemusí být vždy hrozná

Když zůstanu u školy a našeho odlišného modelu učení. Říká se mu PBL - problem based learning a neboli učení založené na řešení problémů. Struktura programu byla tomuto modelu upravená a my jsme vždy měli 2 týdny přednášek, poté jsme vypracovali projekt o tom, co jsme se naučili na praktickém příkladu a z něj pak byla zkouška. Při zkoušce, která byla ústní a individuální, jsme mluvili o oblasti, která nás zaujala a kterou bychom chtěli více probrat. Celé se to vedlo v přátelském duchu založeném na dialogu, nemuseli jsme se nic drtit zpaměti, ale vyžadovala se od nás spíš kritická reflexe.

Měla jsem štěstí i na skupinu, se kterou jsem zůstala po celý rok - tzn 6 projektů. Byli jsme 3 Dánové a dvě Češky. Ten poslední velký projekt jsme psali na téma proč na světě nejezdí více elektrických aut a jestli jsou skutečně tak ekologické. Osobně mě to téma hodně zajímalo a výsledky byly docela překvapující. Tak úžasné to s elektromobily není. V podstatě jsme se dopracovali k tomu, že při současné technologii výroby baterií, což se stále nejdražší část auta, je výroba eletromobilů více zatěžující pro okolí než konvenční auta. Dále pokud je elektřina čerpaná ze spalovacích elektráren, jen se emise přesunou na jiné místo. Dále chybí dostatečná infrastruktura nabíjecích zařízení. Ale technologie se vyvíjí a budoucnost tam někde asi bude. No... jedeme dále:

• Bio produkty kam se podíváš

Všechna zelenina a i maso, plechovky apod mají bio variantu, která se cenově někdy ne moc, jindy vůbec neodlišuje od normálního produktu. Bio a eko je tady prostě in. Koupíte i eko prostředky na úklid apod. Claus (můj domácí) mi v prvním týdnu kladl na srdce, že nemůžu kupovat vejce z klecového chovu, že s tím mě nikdo nesmí spatřit, rajčata ze Španělska, cukrem slazené šťávy /jen stevií) a slunečnicový olej.

• Všude na kole

Dánsko je cyklistům zaslíbená destinace. Všude se tady pohybují lidé na kole a jak jsem se přesvědčila, je to pohodlný a rychlejší dopravní prostředek. Dojedete až na místo, dřív a ještě pro sebe něco uděláte. Mají pro to samozřejmě připravenou infrastrukturu, řidiči jsou zvyklí a to jízdu ještě zlehčuje. Až budu velká a budu někde bydlet na stálo, chci jezdit do práce na kole. 

• Není déšť jako déšť

Rozdíl mezi tím dánským a českým je docela velký. Když v Česku prší, tak nevylezete, protože byste byli kompletně promáčení, ale zase se vyprší a je to. V Dánsku některé dny nikdy pršet nepřestane, ale je to spíš poletování kapek sem a tam ve větru. Budete vlhcí, ale ne durch. Takže žádné velké účesy nemají cenu - zplihne vám to do hodiny. Proto jsem kulmu na Vánoce vezla domů. Než dojedeš do města, je to loknách. 

• Každého honí mlsná na jinou věc

Jídlo. To bylo je a bude snad to první s čím se turista setká v jiné zemi. Ze začátku jsem hodně bojovala s dětma, protože nejedí nic kromě pizzy, hot dogů, rajčatové omáčky s těstovinama, mléčnou rýži a smaženou rybu s bramborem a taky sladkosti. Ale není se čemu divit, omáčky neznají, polévky se jim nevaří a české mňamky typu šišky s mákem, koláče, bůček, knedlíky apod jim nejsou vlastní. Takže jsem po neúspěšných pokusech vaření vzdala. 

Na druhou stranu samotné mi trvalo zvyknout si na celozrnné těstoviny, žitný chleba s milionem semínek, mořské příšery a ryby 5x týdně, skyr (islandký skoro jogurt) a jiné severské jídla. Jedí zdravěji. Co jsem ale doteď nepochopila a nepřišla tomu na chuť je lékořice. Hlavně ta slaná vezre, které říkají sladkost. Jiný kraj, jiný mrav, jiné chutě.

Z otevření Clausovy nové továrny:

Mé putování po Dánsku teď na chvíli končí a v neděli se stěhuji do nové destinace - Dublinu, kde budu pracovat pro Google. Jaké to bude? Počkejte si na další příspevěk. 

Poslední fotka s dětma a norskou bandou a hurá 1100km domů

Poslední den Norska a zase ukázkové počasí. Zdá se nám, že slunce ani nezapadlo. Vstáváme brzo abychom byli brzo nahoře na Preikestolen. Místo, kam roční zavítá 200000 turistů. Název se překládá jako Kazatelna a je to známý kvádrovitý blok skály, který svisle padá do fjordu 604 metrů pod ním. Kdyby to někoho zajímalo tak Ragnar tam na konci druhé sezóny Vikingů medituje;)

A hurá nahoru!

Kazatelna se vytvořila asi před 10000 lety, kdy se ledovec dostal až k okraji skály a voda se postupně dostala do spár. Po zamrznutí, se skála odtrhla a vytvořila tato plošina o rozměrech 25x25m:

Roldal stavkostel - dřevěné sloupové kostely typické pro Skandinávii. A tento je z 13 století.

I toto je Norsko aneb odpolední válečka na pláži:

Naše cesta vypadala takto:

Na zpáteční cestě trajektem jsme zase spali na zemi, ale byla o hodně větší zima

A momentka z trajektu (chápete, že na sedačkách mezi dvěma smradoškama nožkama se spát nedalo):