V sobotu mi skončilo dvoutýdenní ubytování od firmy a stěhovala jsem se do nového bytu. V podstatě jsem si podala dveře s odcházejícím nájemníkem Honzou a uvítala mě Janka, se kterou jsem nastoupila ve stejný den do Googlu.

Náš byt je obklopený kanálem a proto se do něj chodí přes most. Jako do hradu.

Zženštit byt 4 roky obývaný chlapama se nám první odpoledne nepodaří, ale máme k tomu zdárně našlápnuto. Dvě aroma lampy běží na plné obrátky, časopisy o mountain bikingu a autech se přesouvají do šuplíku a vysávají se ty nejmenší škvíry mezi nábytkem. Já stěhuju postel a svém pokoji a hledám místo, kam pověsit kabelky, kam dát náušnice a gumičky do vlasů. Odpoledne už máme hotovo a v provoněném bytě si dáváme první večeři a i svíčku si zapálíme:) Možná malinko přeháním, kluci tady vůbec neměli nepořádek, ale bylo prostě poznat, že je to klučicí byt. Zítra to vidím na nákup polštářků a takových různých serepetiček.

Update po 3 týdnech v bytě:
Byt stále odporuje zvyknout si na přítomnost něžného pohlaví. Máme polštářky, růžové deky, svíčky a přikupujeme další aromalampu, ale... Pořád se něco kazí a hovory s domácím jsou čím dál tím častější. Po kapajících trubkách u nádrže s vodou, výměně pračky, kliky ke mě do pokoje (hrozilo, že se zavřu a nikdy nedostanu ven) a kliky na balkon (ta jde otevřít jen zvenku - praktické) se nám stala větší nehoda. Vytopily jsme byt pod námi. Pořád nevím jak, protože u nás nic neteče, takže musela někde asi prasknout nějaká trubka. No vážně jako na hradě...

Jinak všechny irské byty mají tu skvělou vlastnost, že je v nich zima. Dvojskla v okenních rámech většinou netěsní a kdyby náhodou těsnily, je vedle nich pro jistotu průduch ven. Ten je ovšem alespoň v mém pokoji zalepený lepicí páskou. A k tomu jedno srandovní maličké topení. Takže i proto mm novou mega huňatou a velikou deku.

Nejlepší na téhle lokalitě je, že když jdete pozdě v noci domů, tak u toho vodopádu postává volavka, třeba na metr od vás. Je to takový hlídací maskot našeho království.

S videem tedy počkám, jestli nás domácí nevyhodí:)

Ahoj všichni mí drazí a věrní čtenáři,

máme tady další rok a nový začátek. Do nového roku bych Vám chtěla popřát radostné chvíle s rodinou a přáteli, krásné cestovatelské zážitky a dost času na své koníčky, málo stresu a hodně slunce v duši. Tohle všechno a ještě víc. Sobě přeji to samé + dobře vykročit do nové práce a úspěšně zakončit diplomku. No je toho hodně.

Kde tedy jsem a na co se chystám?
Aktuálně se nacházím v Dublinu, kam jsem se 8.ledna přestěhovala s dvěma kufry a jedním batohem. Proč? Začínám pracovat na plný úvazek pro Google v česko-slovenském týmu. A ano, stále ještě studuji v Dánsku a proto budu vyplňovat víkendy psaním mé diplomky a čtením zajímavých článků. Suma sumárum, těším se až to všechno budu moct oslavit:)

Při prvním dni nám všichni říkali, užijte si úvodní Noogler (New+Googler=Noogler) týden, protože ho víckrát nezažijete. Jsem výjimka a potvrzuji pravidlo - aneb toto je můj druhý Noogler týden za posledních 6 měsíců. Ano, je tomu už půl roku, kdy jsem jednu červencovou neděli přijela s jen jedním kufrem do Dublinu na moji letní stáž v CZ/SK sales týmu v Googlu.

Upozorňuju, že tenhle příspěvek se vyznačuje přemírou usmívajících se lidí v barevných čepičkách s vrtulí, ale ne, nejsme divní. Jsme Noogleři!

Jsme největší skupina Nooglerů, která kdy v Dublinu byla. Je nás 120! Zhruba polovina je tady z Dublinu a zbytek se po úvodním týdnu rozprchne do zbytku zemí v EMEA (Evropa, Blízký východ, Afrika). Dokonce jsme v úplně nové místnosti, která je určená pouze na úvodní prezentace pro začínající.

Já s novou kolegyňkou Janou, která bude shodou okolností i moje spolubydlící

Nástup do práce, ze které jste odešli před čtvrt rokem je o hodně snazší. Znám hodně lidí, nejsem vyjevená z každé kuchyňky, jídla zadarmo, fitka, bazénu, masážních místností, spacích místností a hracích místností a obecně není to zas takový nával informací jako poprvé. Na pracovním stole mě čekalo takové krásné uvítání:

A zůstal tady po mě dokonce odkaz 3 měsíce starý - Keep smiling Googlers:)

Po uvítacím týdnu mě čeká měsíční školení v AdWords, Sales academy a vůbec školení v tom co budu dělat každý den - kontaktovat naše české a slovenské zákazníky a pomáhat jim zakládat a optimalizovat jejich online kampaně.

Jak to mám s ubytováním?
Mám tady jednu velkou inspiraci v Honikovi, který už pár let natáčí videa ze všech svých bytů, jak se postupně stěhuje po Evropě. Takže tady je mé video z aktuálního bytu, který se nachází asi 3 minuty od práce.

Příští týden se stěhuji znova do ubytování trochu dál. Očekávejte tedy další příspěvek.


Držte mi palce a mějte se fajn, Hanka

Drazí a milí,
tak už jsem zase pozadu v psaní a ukazování Vám, jaké to je, žít v Irsku. Právě sedím v svém pokojíčku v Německu a přemýšlím, jak se mohly 3 měsíce vypařit jak pára nad hrncem. Svoji stáž jsem tedy úspěšně dokončila a rozloučila se s kolegy i Dublinem. Z původní skupiny praktikantů, která čítala nad 40 lidí nás zbylo jen pár a už to byl signál k tomu, že léto je u konce.

Poslední týden jsem byla v Praze a Bratislavě, kde jsem navštívila místní kanceláře Googlu. A nahlédla pod pokličku služební cesty do rodné země. Konaly se tam různé schůzky a přednášky s klienty, kde jsem stínovala.

O víkendu jsme s holkama výletily na hradě

A jede se do zahraničí! V Bratislavě jsem, co si pamatuju, byla jen při odletu do Dublinu na letišti. Takže nám Pali udělal komentovanou prohlídku s historkama z mládí v Blavě.

 Výhled ze Sky Baru a tímto bych chtěla pozdravit naše skoro kolegy z Netflixu:)

Po příjezdu zpátky do Irska, nastalo velké loučení, uzavření projektů a ještě jsem stihla oslavit 18 narozeniny Googlu.

 

Všem brzy na viděnou!

Ahoj!

Přidávám zapomenutý příspěvek z návštěvy rodičů. Přiletěli jednoho večera do ještě napůl letního Dublinu, odjížděli ale už z podzimního.

První naše kroky vedly kam jinam než do irské hospody. Temple bar by asi nebyl pro naše to pravé ořechové, tak jsem je vzala do hospody, kam sem tam chodím poslouchat irskou hudbu a na pivo s kolegou stážistou Michalem. Kterého jsem tam i potkala :) Myslím, že kdybych nešla dostatečně sebevědomě dovnitř, naši by asi zůstali venku. Irská hospoda je... plná a vždy velmi hlučná. Po chvilce váhání se ale uvnitř (doufám) cítili dobře.

Prohlídku městem, tradiční irské jídlo jsme zvládli další den. Mluvila jsem vůbec o jídlu v Irsku? Zlatou medaili dostává za mě nejlepší Seafood Chowder neboli krémová bílá polévka s rybama. Moc si tady ryby nedávám, jsem asi trochu zhýčkaná vysokým standardem u Clause, ale tohle jíldo je super. Stříbnou příčku má Irish stew nebo Guiness stew (ano, pivo vrazí do všeho) což je dušené maso se zeleninou. Většinou dostanete porci jak pro hladového dřevorubce. A bronz patří fish and chips tzn známý pokrm na ostrovech - smažená ryba s hranolkama.

 Oblíbená Murphy's zmrzlina - kdybyste šli okolo dejte si rozhodně tu vanilkovou s mořskou solí.

Chtělo to taky nějakou procházku u moře a po skalách a tak jsme vyrazili vlakem do Howthu. Obešli jsme ostrov, no konci cesty na nás i vykouklo sluníčko, viděli jsme tuleně a a ve fish and chips restauraci nás obsluhovala milá Slovenka - svět je malý.

Ahoj ze střešní terasy hotelu Markeru a hurá domů!



Když už jsme u toho, jak je ten svět malý, tak jsem se dostala na představení slovenského folklorního sboru Ostroha kousek od Dublinu. Koukněte:

Ahoj ahoj!

Tak tohle bude příspěvek o tom, jak to vlastně vypadá v Dublinu. Pár míst kam chodím nebo která míjím při cestě do města. Vyrážíme od mého domu směrem k centru přes tento most Samuela Becketta, laureáta Nobelovy ceny za literaturu. Má připomínat harfu - symbol Irska.

Naproti přes řeku Liffey je Konvenční centrum - v němž se pořádají různé konference.

Budova celní správy:

121 metrů vysoký stožár v centru Dublinu je náhradou za zničený památník kapitána Nelsona. Při silném větru se vychyluje z osy až o metr a půl!

Trinity college je nejstarší irská univerzita, založená roku 1592. Uzavřený kampus skrývá také krásnou knihovnu, kde je mimochodem i Book of Kells - známá i jako Kniha sv. Kolumby, je bohatě iluminovaný rukopisný evangeliář psaný v latině z roku 800. 

Kriketové hriště

Pomník Hladomoru - hladomor postihl Irsko v letech 1845–1849. Jeho hlavní příčinou byla totální neúroda brambor, které tvořily primární zdroj potravy pro Iry, pokračující pro Irsko zničující britská ekonomická politika a neschopnost nebo neochota Velké Británie Irsku pomoci. Příčinou neúrody bylo velmi vlhké počasí, které podpořilo masivní rozšíření houbových chorob brambor. 

Odhaduje se, že během hladomoru zemřelo něco mezi půl miliónem a jedním a půl miliónem lidí^[4] (z více než 8 miliónové irské populace) a další dva milióny odešly z Irska hledat si obživu jinde ve světě (nejčastěji v USA, Velké Británii, Kanadě či Austrálii). 

Park St Stephen Green a okolí

Na cestě do práce - budova Googlu je ta tmavá, třetí nejvyšší uprostřed obrázku