4 dny ve Skotsku - Glasgow, skotské vysočině a Edinburgu
Asi 40 minut letu od Dublinu je třetí největší město spojeneho království - Glasgow. Během tak krátkého letu ani Ryanair nedokáže nabídnout jídlo, pití, kosmetiku a stírací losy, takže let byl pohodový. Cílem bylo zjistit, jaké jsou rozdíly mezi Skotskem a Irskem. Mají tady třeba o dvě tradiční jídla navíc a to haggis (ovční vnitřnosti pečené v ovčím žaludku) a chicken tikka masala (kuřecí na kari omáčce se smetanou). My jsme neměli dost odvahy na haggis, ale dali jsme si tradiční čaj o páté podávaný s teplými scones ( takové vdolky) a šlehačkou s marmeládou.
Glasgow
Glasgow bylo v minulosti velmi důležitým městem a ato hlavně v době a po průmyslové revoluci, která jej snadno vyšvihla mezi světová centra pro strojírenský průmysl a to hlavně v kontrukci lodí. Tento trend bohužel po první světové válce, následovaný velkou recesí rychle klesl a největší skotské město se z něj dlouho vzpamatovávalo. V dnešním Glasgow jsou patrné rozdíly z předešlých let: zmizel špinavý přístav, místo něhož přichází moderní zástavba, město kulturně vzkvétá, roste kvalita vzdělání atd. Jedním z největších problémů současnosti je vysoké procento kriminality, obzvláště v okrajových částech města a na východě města.
Víte, že James Watt byl žil v Glasgow?
Panoptikum v Glasgow je nejstarší hudební sál a kino na světě. Postavené v 1857 hostilo mnoho představení i známých jmen jako Laurel a Hardy. V době největší slávy se tam denně prostřídalo 20000 zákazníků. Budova měla ve sklepě i zoo a ukazovala všelijaké rarity, jak jde vidět na plakátech. Představuji si to jako ve filmu
Největší showman. Říká se, že i když se během představení kouřilo a diváci odhazovali všechno na zem, tak nikdy nevznikl požár a to proto, že v přecpaném sále se i močilo na podlahu a tak byla tak nasáklá, že nemohla chytit. V současné době sál přežívá díky příspěvkům, ale zasloužil by si pořádnou rekontsrukci.
Čaj o páté se scones a vpravo nejoblíbenější skotská limonáda Iron Bru s příchutí něco mezi zubní pastou, humovýma medvídkama a pomerančem. Po zvýšení daně na cukr a upravení receptury Iron Bru ji z prvního žebříčku prodejnosti sesadila Coca-cola. Ale i tak je to šíleně sladké.
Skotská vysočina
Popravdě řečeno jsme se úplně až do skotské vysočiny nedostali, ale vykročili jsme správným směrem a to severně od Glasgow. Jako výlet na pátek jsme vybrali první etapu treku Three lochs way z městečka Balloch na březích jezera Loch Lomond až do města Hellensburgh. Tlačil nás čas, protože ve dvě mělo začít hodně pršet, ale samozřejmě ani kapka až do osmé hodiny večerní.
Edinburgh
Do Edinburghu jsme jeli v sobotu. Předpověď počasí sice hlásila déšť ale po včerejší zkušenosti jsme se nenechali odstrašit. Po skvělém brunchi ještě v Glasgow jsme koupili zpáteční lístek na vlak a nasedli směr město, které se vyslovuje Edinbra. Přemýšlím, jestli jsem viděla místo, kde bylo více turistů na metr čtvereční. Možná tomu napomohlo i to, že bylo úžasné počasí a svítilo sluníčko (navzdory odstrašující předpovědi), ale penetrace turistů s foťáky a mobily v ruce byla opravdu vysoká. Edinburgh je překrásné město s velmi dobře zachovalým historickým centrem na kopci. Na hrad tyčící se nad městem je vidět z přilehlých parků.
