Profesionální svatebčané vyráží opět na svatbu - tentokrát do Athén. Na pravou řeckou svatbu:)

Několikrát jsem se ptala Thea, kdy ta svatba začíná a kdy se budeme chystat. Říkal pořád, že času dost, že někdy odpoledne. Myslela jsem si tedy, že jsme pozvaní jen na odpolední párty. No opak je pravdou. Svatební obřad začíná většinou okolo 7. či 8. hodiny večerní (připisuji to vysokým teplotám přes den) a trvá cca hodinu až dvě. Ten náš obrad byl trochu zkrácený a myslím tak za půl hodiny bylo hotovo.

Budoucí manžel čekal na svou nastávající uprostřed zahrady celkem dlouho. Je totiž zvyklostí, že nevěsta přijde min o 20 min později. Přivede ji otec a poté snoubenci jdou ke kapličce a knězi. Byla jsem jediný zahraniční host, takže nic nebylo v angličtině - kněž tedy něco zpíval a předčítal. Naštěstí jsme celou dobu stáli a předešla jsem tak nevědomosti, kdy se vstává a kdy se sedá.

Když konečně dochází k samotnému aktu, jeden ze svědků drží v rukou věnečky spojené k sobě stužkou a střídavě je pokládá na hlavu nevěsty a ženicha, tohle zopakuje asi pětkrát. Poté se vymění prstýnky a novomanželé jsou svoji. Jako první úkol manželství musí pár obejít oltář se svázanýma rukama, aby vykročili na novou cestu životem. Během toho na ně svatebčané hází rýži pro štěstí.

Klasická řecká svatba má průměrně 500 hostů, ale není výjimkou ani 1 000. Já jsem byla na "malé" s asi 300 lidma.

A pak se tančí a tančí a tančí. Takové ty tance v kruhu, což je hrozná sranda a můžou tančit úplně všichni - staří, mladí, děti. Důležitou úlohu při tanci hraje šátek. Využívají ho především první tanečníci, aby se mohli snáze zorientovat při otočkách, skocích a figurách.

A kam dál? Na Zakynthos!

Naposled jsme byla ve Varšavě, když mrzlo a sněžilo. To se moc být venku nedalo, takže jsem ji pozorovali z vytopené kanceláře. Teď bylo sice lépe, ale práce víc, takže to vyšlo na stejno:)

Pořád jí ale vévodí Palác kultury a vědy výšková budova ve Varšavě. Jedná se o nejznámější a nejdochovanější památku socialistického realismu v zemi, palác je oficiálně známý jako „Dar národů Sovětského svazu“. Vybudován byl v poválečných letech jako součást rekonstrukce a přestavby metropole po ničivé válce. Otevřen byl roku 1955 a stal se nejvyšší budovou ve Varšavě.
Součástí paláce je několik muzeí – technické, mládeže, evoluce a kongresový sál. Na 30. patře (ve výšce 114 m) je pak umístěno vyhlídkové patro. Kontrovezní budova je příjímána s láskou a nenávistí - někteří ji chtějí zbořit pro některé je symbolem města.

Máme nové patro v kanceláři s tématem robotů a najdou se tam i spací místnosti:)

A byli jsme v super restauraci s obříma kytkama!

Našli jsme si čas jít na noční trh s jídlem, který se nachází na starém nádraží. Jsou různé stánky s jídlem z celého světa!

Kam dál? Do Atén!

Mám před sebou výlet Vilnius - Varšava - Athény - Zakynthos - Londýn - Dublin. Tak se ke mně připojte v mém cestování po Evropě.

Zastávka číslo jedna: Vilnius, Litva
Vilnius (dříve česky Vilno) je hlavní město Litvy. V roce 2001 měl Vilnius 542 tisíc obyvatel. 57,8 % tvořili Litevci, 18,7 % Poláci, 14 % Rusové, 4 % Bělorusové, 0,5 % Židé a 5 % ostatní národnosti. Rozloha města činí asi 400 km². 3,6 km² z této plochy zabírá Staré město, historické centrum Vilniusu, zapsané na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Vítejte v republice Užupis

je to čtvrť v litevském hlavním městě Vilniusu. Její název je odvozen od toho, že leží na východním břehu řeky Vilnia, to jest za řekou [od centra města]. Užupis má pro svůj bohatý umělecký život přezdívku „litevský Montmartre“.

Užupis má rozlohu 0,6 km² a žije v něm asi 7 000 lidí. Původně zde bylo židovské ghetto, po vyhlazení židovské populace za druhé světové války oblast zchátrala, levné nájmy sem lákaly hlavně bohémské typy. Filmař Romas Lileikis vyhlásil 1. dubna 1997 recesistický mikronárod Republika Užupis, vytvořil také jeho ústavu, která deklaruje: „Každý má právo být šťastný“ i „Každý má právo být nešťastný“.

Výšlap na horu s Třemi kříži s perfektním výhledem na Vilnius. Monument byl na hoře postavený jako vzpomínka na sedm františkánských mnichů, kteří zde byli popraveni.

Vilnius byl můj druhý zážitek s pětihvězdičkovým hotelem. Takže na župan a viřivku jsem už byla skoro zvyklá.

Výlet do Trakai na jeho vodní hrad
Trakai (česky Troky) je starobylé okresní město na jihovýchodě Litvy, ležící asi 28 km západně od Vilniusu(40 min busem). Má rozlohu 11,5 km² a 5 266 obyvatel, především Litevců a Poláků. Trakai bylo ve středověku sídlem litevských vládců, nachází se zde jedna z nejvýznamnějších památek v Litvě, vodní hrad Trakai.

Litevské jídlo
Mají obecně rádi knedlíky, kopr a smaženou cibulku. Takže prostě mňamky. Vzducholodě jsou typické jídlo vařené plněné knedlíky plněné masem.

A taky mají super mapy:)

Kam dál? Do Varšavy!

Letošní výletování a cestování po soukromé lince je úzce spojené se svatbami. Stávají se z nás profesionální svatebčané. Ač je to možná divné, tak teď nás cesty zavedly na Slovensko na svatbu Theových kamarádů - brala se Slovenka s Britem.

Piešťany jsou lázeňské městečko na řece Váh a celé lázeňské centrum je situováno na takovém ostrůvku. Byli jsme i na proceduře - zrkadlisko-bahnisko. Pokud nevíte, co si pod tím představit nejste sami - ale je to bahenní lázeň a pak lázeň v té jejich smradlavé léčivé vodě. Určitě všem doporučuji!

Svatba byla vydařená i přes 30+ vedro a plné slunce při obřadu. A pak jsme se přesouvali do krásné Bratislavy, kde jsem se konečně vydala na hrad!