Sice už nějaký ten pátek pozadu, ale dostávám se k popsání našeho roadtripu z minulého roku do severního Irska. 

Giant's Causeway (česky Obrův chodník, či Obrovy schody) je zvláštní geologický útvar v Severním Irsku, který se řadí mezi kamenné varhany vzniklé díky sloupcovité odlučnosti bazaltů. V oblasti se nachází okolo 40 000 sloupců čediče, které vznikly jako výsledek dávné sopečné erupce. Nachází se v hrabství Antrim v Severním Irsku přibližně tři kilometry od města Bushmills. Tento přírodní úkaz byl v roce 1986 zařazen na Seznam světového dědictví v Evropě a o rok později byl prohlášen národní přírodní rezervací. Sloupce čediče vytváří přirozené útesy vedoucí do moře, kde pokračují i pod jeho hladinou. Většina těchto sloupců je šestistěnná, ale dají se mezi nimi pozorovat i kusy, které mají čtyři, pět, sedm i osm stěn. Nejvyšší odkrytý sloupec měří 12 metrů.

HRAD DUNLUCE

Dunluce je zřícenina velkého středověkého hradu na severním pobřeží Irska. Z hlediska politicko-administrativního rozdělení ostrova se tento objekt nachází na území severoirského hrabství Antrim ve Spojeném království. Dějiny hradu jsou spjaty s majitelem Sorley Boy MacDonnellem, jehož rod odtud vládl celému severovýchodnímu Ulsteru. V 16. století rod odolával silným anglickým nájezdům na toto území. Nakonec ale hrad nepodlehl lidským silám, nýbrž přírodnímu živlu, kdy se v 17. století do moře zřítila část útesu a s ním i část hradu.

DARK HEDGES

Dark Hedges proslavené seriálem Hra o trůny - Buková alej vysázená v 18. stol. rodinou Stuartových podél cesty do jejich sídla Gracehill House. Alej proslavena scénou v seriálu Hra o Trůny. Stáří stromů 300-350 let. Počet stromů 94 v r. 2014.

Ubytovaní jsme byli v nejvíc zvláštním hotelu - všehochuť nábytku, objektů, lidí nám ale nevadila:)

Cestou jsme se ještě stavili ve whiskey palírně Bushmills, ochutnali místní zlatavý mok a hurá do Belfastu. O Belfastu a jeho rozdělení na katolickou a protestantskou čvrť vám ale povím jindy. 

Ostrov Zakynthos najdete v Jónském moři. Po obvodu má 123 kilometrů a jeho pobřeží je tvořeno převážně písečnými plážemi. Ale jakými plážemi! Krásná průzračná voda a velmi pozvolný vstup do vody jsou ideální pro rodiny s dětmi a pro mě:) Jako už tradičně bydlíme v hotýlku jednoho z Theových známých. Půjčili jsme si auto, takže jsme mobilní a tento ostrov projedeme křížem krážem.

Začínám jednou z nejvíce fotografovaných koutů Řecka - zátoka Navagio na kterou se dostanete jen po vodě. V roce 1980 zde ztroskotala pašerácká loď převážející cigarety a alkohol a po ní zůstal na pláži zrezivělý vrak. Kvůli zástupu turistů jsme ale  oželili pohled z pláže a raději si ho užili zvrchu. 

Mají tady i sirnou pláž Xigia, kde voda smrdí po zkažených vejcích, ale vyléčí vám neduhy. Je ale velmi malá, takže budˇpřijít velmi brzo ráno nebo se obrnit trpělivostí se zástupy turistů. Krom úžasného moře má tento ostrov i krásné útesy a jeskyně z bílého vápence.

Vyjeli jsme i na výlet na ostrůvek Marathonosi, kde želvy careta careta líhnou svá vejce. Bohužel jsme žádnou neviděli - už je po sezóně. Kareta obecná je vzácný druh mořské želvy zapsána na seznamu ohrožených živočichů. Želvy připlouvají do zátoky Laganas, aby zde v noci vyhrabaly důlek a nakladly do něj až 120 vajec. Samice jsou ale velmi citlivé na hluk nebo světlo. To jak chápete moc nesedí s počtem turistů, kteří na ostrov přiletí. Během sezóny se na plážích podél zálivu Laganas objeví asi 1300 hnízd. Za 60 dní se vylíhnou malé želvičky, které se orientují podle odrazu hvězd na moři a hledají cestu do moře. Strážci během této doby chrání hnízda a na některé pláže je zakázaný vstup. Ale určitě je hodně iniciativ podřízeno vidinou zisku z turistů. 

Tímto tedy velká cesta Vilnius - Varšava -Atény a Zakynthos končí.

Profesionální svatebčané vyráží opět na svatbu - tentokrát do Athén. Na pravou řeckou svatbu:)

Několikrát jsem se ptala Thea, kdy ta svatba začíná a kdy se budeme chystat. Říkal pořád, že času dost, že někdy odpoledne. Myslela jsem si tedy, že jsme pozvaní jen na odpolední párty. No opak je pravdou. Svatební obřad začíná většinou okolo 7. či 8. hodiny večerní (připisuji to vysokým teplotám přes den) a trvá cca hodinu až dvě. Ten náš obrad byl trochu zkrácený a myslím tak za půl hodiny bylo hotovo.

Budoucí manžel čekal na svou nastávající uprostřed zahrady celkem dlouho. Je totiž zvyklostí, že nevěsta přijde min o 20 min později. Přivede ji otec a poté snoubenci jdou ke kapličce a knězi. Byla jsem jediný zahraniční host, takže nic nebylo v angličtině - kněž tedy něco zpíval a předčítal. Naštěstí jsme celou dobu stáli a předešla jsem tak nevědomosti, kdy se vstává a kdy se sedá.

Když konečně dochází k samotnému aktu, jeden ze svědků drží v rukou věnečky spojené k sobě stužkou a střídavě je pokládá na hlavu nevěsty a ženicha, tohle zopakuje asi pětkrát. Poté se vymění prstýnky a novomanželé jsou svoji. Jako první úkol manželství musí pár obejít oltář se svázanýma rukama, aby vykročili na novou cestu životem. Během toho na ně svatebčané hází rýži pro štěstí.

Klasická řecká svatba má průměrně 500 hostů, ale není výjimkou ani 1 000. Já jsem byla na "malé" s asi 300 lidma.

A pak se tančí a tančí a tančí. Takové ty tance v kruhu, což je hrozná sranda a můžou tančit úplně všichni - staří, mladí, děti. Důležitou úlohu při tanci hraje šátek. Využívají ho především první tanečníci, aby se mohli snáze zorientovat při otočkách, skocích a figurách.

A kam dál? Na Zakynthos!

Naposled jsme byla ve Varšavě, když mrzlo a sněžilo. To se moc být venku nedalo, takže jsem ji pozorovali z vytopené kanceláře. Teď bylo sice lépe, ale práce víc, takže to vyšlo na stejno:)

Pořád jí ale vévodí Palác kultury a vědy výšková budova ve Varšavě. Jedná se o nejznámější a nejdochovanější památku socialistického realismu v zemi, palác je oficiálně známý jako „Dar národů Sovětského svazu“. Vybudován byl v poválečných letech jako součást rekonstrukce a přestavby metropole po ničivé válce. Otevřen byl roku 1955 a stal se nejvyšší budovou ve Varšavě.
Součástí paláce je několik muzeí – technické, mládeže, evoluce a kongresový sál. Na 30. patře (ve výšce 114 m) je pak umístěno vyhlídkové patro. Kontrovezní budova je příjímána s láskou a nenávistí - někteří ji chtějí zbořit pro některé je symbolem města.

Máme nové patro v kanceláři s tématem robotů a najdou se tam i spací místnosti:)

A byli jsme v super restauraci s obříma kytkama!

Našli jsme si čas jít na noční trh s jídlem, který se nachází na starém nádraží. Jsou různé stánky s jídlem z celého světa!

Kam dál? Do Atén!

Mám před sebou výlet Vilnius - Varšava - Athény - Zakynthos - Londýn - Dublin. Tak se ke mně připojte v mém cestování po Evropě.

Zastávka číslo jedna: Vilnius, Litva
Vilnius (dříve česky Vilno) je hlavní město Litvy. V roce 2001 měl Vilnius 542 tisíc obyvatel. 57,8 % tvořili Litevci, 18,7 % Poláci, 14 % Rusové, 4 % Bělorusové, 0,5 % Židé a 5 % ostatní národnosti. Rozloha města činí asi 400 km². 3,6 km² z této plochy zabírá Staré město, historické centrum Vilniusu, zapsané na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Vítejte v republice Užupis

je to čtvrť v litevském hlavním městě Vilniusu. Její název je odvozen od toho, že leží na východním břehu řeky Vilnia, to jest za řekou [od centra města]. Užupis má pro svůj bohatý umělecký život přezdívku „litevský Montmartre“.

Užupis má rozlohu 0,6 km² a žije v něm asi 7 000 lidí. Původně zde bylo židovské ghetto, po vyhlazení židovské populace za druhé světové války oblast zchátrala, levné nájmy sem lákaly hlavně bohémské typy. Filmař Romas Lileikis vyhlásil 1. dubna 1997 recesistický mikronárod Republika Užupis, vytvořil také jeho ústavu, která deklaruje: „Každý má právo být šťastný“ i „Každý má právo být nešťastný“.

Výšlap na horu s Třemi kříži s perfektním výhledem na Vilnius. Monument byl na hoře postavený jako vzpomínka na sedm františkánských mnichů, kteří zde byli popraveni.

Vilnius byl můj druhý zážitek s pětihvězdičkovým hotelem. Takže na župan a viřivku jsem už byla skoro zvyklá.

Výlet do Trakai na jeho vodní hrad
Trakai (česky Troky) je starobylé okresní město na jihovýchodě Litvy, ležící asi 28 km západně od Vilniusu(40 min busem). Má rozlohu 11,5 km² a 5 266 obyvatel, především Litevců a Poláků. Trakai bylo ve středověku sídlem litevských vládců, nachází se zde jedna z nejvýznamnějších památek v Litvě, vodní hrad Trakai.

Litevské jídlo
Mají obecně rádi knedlíky, kopr a smaženou cibulku. Takže prostě mňamky. Vzducholodě jsou typické jídlo vařené plněné knedlíky plněné masem.

A taky mají super mapy:)

Kam dál? Do Varšavy!