Rodinná dovolená v krásné přírodě a s uchavacujícím výhledem na hory byla naprosto super bombastická:) video řekne více než tisíce slov a proto:

DEN 1:

Výlet k jezeru Gosau

DEN 2:

Výlet na Postalm

DEN 3:

Procházka po okolí Abtenau

DEN 4:

Výlet do Koppenbrühlerhöhle

Poslední dvě noci našeho výletu jsme strávili na poušti Wadi Rum. Po příjezdu do vesnice uprostřed ničeho jsme zaparkovali a hned se nás beduíni ptali, ke komu patříme a jestli ho mají zavolat, protože dál se s normálním autem nedá. Náš beduín si pro nás přijel a mohli jsme vyrazit ke kempu.

Ještě po cestě jsme se zastavili na hodinovou projížďku na velbloudovi. Můj se jmenoval Fufu a Theuv Šušu a zase ten můj byl ukázněnější a nedělal tolik zastávek na kousání každého keříku. Jízda na velbloudovi je fajn zkušenost a není nijak náročná až na tu část, kdy se více jak dvoumetrové zvíře zvedá a sedá si.

Kempů je v poušti wádí rum asi tak 50, vidíte je skoro na každém rohu nebo zákoutí nějaké skály hlavně že začátku pouště. Všechny vypadají stejně a asi nabízí stejné služby - snídani, večeři, vyjížďky na velbloudech, čtyřkolkách a příjemné prostředí nadávat atmosféru a užívat si božího ticha nebo pozorovat na tisíce hvězd na obloze.

Náš kemp byl menší tak pro 20 lidí max a večer jsme si sesedli kolem ohně v hlavním stanu. Večeře se vaří v zemi, ve vykopané díře s uhlíky. Návrší se na gril maso, zelenina a rýže a vše se nechá 2-3 hodiny po poklicí a pískem uvařit.

Přes noc byla zima, ale ve stanech je dostatek přikrývek a se čtyřmi vrstvami dek to zvládne každý. A ráno ten výhled po otevření okna - k nezaplacení!


Jeli jsme ještě se dvěma cestovateli na exkurzi po poušti a několika zastávkami.

Na sandboarding:

Na ukázku pozůstatků nabatejského lidu (ti co postavili Petru):

Na výhledy:

Na kamenný most:

A teď píšeme deníky, čteme si a čekáme na večeři:) zítra ráno odjíždíme směrem na letiště do Ammánu.

Město bylo založeno pravděpodobně mezi 3. století př.n.l. a 1. století n.l. kmenem Nabatejců a dosáhlo největšího rozkvětu a významu kolem roku 62 př. n. l., kdy tu žilo kolem třiceti tisíc lidí (náš horlivý průvodce ale říkal miliony). Petru opustili poslední obyvatelé po druhém ničivém zemětřesení v 6. století n. l. Údolí upadalo postupně v zapomnění. Stala se tajemstvím místních beduínů, kteří existenci skalního města pečlivě skrývali před světem. Prvním Evropanem, jenž spatřil Královskou hrobku v Petře, byl roku 1812 švýcarský badatel a cestovatel Johann Ludwig Burckhardt, který cestoval ze Sýrie do Egypta v přestrojení za Araba.

V roce 1985 byla Petra zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Dne 7. července 2007 byla jmenována novým divem světa. Tak si asi dovede představit tu popularitu a nával turistů, který od té doby zažívá.

Hned po vstupu do Petry se na vás vrhne několik spropitné chtivých beduínů nabízejících svezení na koni k začátku úzkého místa zdarma jen je třeba dát spropitné vedoucímu koně. Tak jsme toho využili:) v půlce cesty se vám snaží prodat extra výlet na koních nahoru na skály s výhledem na Petru. První nabídnuta cena 70 za jednoho nás nechala úplně chladnými. Jenže protože už se smrákalo a my jsme byli pravděpodobně poslední potenciální zákazníci na větší výlet, byli celkem neodbytní. Nabídli tedy nižší cenu, ale my jsme s tímto výletem ani nepočítali (jen vstupenka do Petry stojí 50E), takže jsme řekli, že jsme ochotní zaplatit 25JD (30E). A tak jsme vyšli tedy vyjeli na koních na velký výlet stezkou Indiana Jonese s výhledem na pokladnici Petry z protější skály a pěknými výhledy cestou. Na konci se nás snažili ještě natáhnout že cenu mysleli za jednoho člověka i když jsme se dohodli na ceně komplet, ale Theo nabrifovany z kurzu o vyjednávání nepolevil.:) Cesta na koních byla celkem dobrodružná hlavně když mě beduín nechal jet samotnou po šutrech do kopce a z kopce i po tom, co jsme ho upozornila, že na koni sedím poprvé v životě.

A potom to bylo zase šupem dolů... asi takto:

Druhý den jsme vyrazili hned ráno do Petry a to bylo nejlepší rozhodnutí, protože při cestě zpátky už to byla jiná Petra a jiné výhledy pokryté všudypřítomnými turisty. Prošli jsme se až na k Klášteru, což je nějakých 900 schodů nahoru.

V Petře místní nemají rádi vládu a to, co jim přikazuje. Obecně se mi místní beduíni v Petře zdají být jako kočovný národ, který jakékoli regule nepřijímá ale výhody bere plnýma hrstma. Nelíbí se jim, že jim vláda zavírá stezky po kterých vodí turisty, aby zachovala místo dostupné i dalším generacím, samozřejmě se jim nelíbí, že peníze ze vstupného si nechává státní organizace. Na druhou stranu se stát stará o udržení památky a čistoty (čistotní místní vážně moc nejsou), přivádí turisty, poskytuje pracovní místa atd. Je to takový začarovaný kruh. Ale neměla jsem z vyprávění místních pocit, že by si něco z toho uvědomovali. Hlavně na historických místech se vás jako turistu pokusí obrat, mají dvojí ceny pro místní a turisty atd. V Jordánsku je všechno dost drahé, takže si myslím, že místní si myslí, že každý turista, který přijede, je milionář.

Co zde lze vidět?

Sík

Tímto slovem je označována soutěska vedoucí do města. Je dlouhá přes jeden kilometr a široká kolem 5 metrů, ale v některých místech úzká tak, že je možné dotknout se obou stran rozpaženýma rukama. Stěny mají výšku přibližně dvě stě metrů. V některých místech jsou viditelné vodní kanály, které sloužily jako přívod vody do města. 

Al-Khazneh - pokladnice

V překladu znamená pokladnici. Pokladnici vytesali do železitého pískovce a původně měla sloužit jako hrobka nabatejského krále Arety III. Stavba má velmi propracované detaily, které znázorňují některé božské postavy, například Diovy syny nebo bohyni Tyché. K pokladnici se pojí legenda, že jeden z egyptských faraonů umístil do urny uprostřed horního patra poklad. Někteří z místních lidé této pověsti uvěřili a ve snaze poklad získat, do urny stříleli nebo na ní házeli oštěpy.  Vytesána do skály byla zřejmě mezi lety 100 před naším letopočtem a 200 našeho letopočtu. Na výšku stavba měří 43 metrů a na šířku přibližně 30 metrů.

Divadlo

Před 2000 lety bylo vytesáno do skály Nabatejci. Hlediště mělo 45 řad, ve kterých našlo místo 3 000 diváků. V průběhu času divadlo upravili Římané. Kvůli rozšíření pro 8 500 diváků zbourali několik hrobek v blízkosti. V roce 363 n. l. v důsledku zemětřesení, které divadlo poničilo, byly některé jeho části použity pro výstavbu dalších staveb v Petře.

Ad-Dér - klášter

Tato stavba podobající se svým vzhledem pokladnici se v překladu nazývá klášter. Jeho výška je 45 a na šířku měří 50 metrů. Vytesán do skály byl přibližně v 1. stol. n. l. a původně měl sloužit jako hrobka. Označení klášter si získal podle křížů, které najdeme uvnitř stavby. Od pokladnice je to celkem dlouhá cesta a hlavně cesta 900 schodů nahoru. Stojí to ale za to.

Mrtvé moře je vlastně jezero, které se rozkládá mezi Izraelem na západě a Jordánskem na východě. Nachází se 420 metrů pod hladinou světového oceánu a je nejníže položeným odkrytým místem na zemském povrchu. Jeho salinita dosahuje 33,7 %, čímž se řadí mezi nejslanější jezera na světě (jezera s větší salinitou ale existují - například v Turkmenistánu nebo Antarktidě). Jeho salinita je 8,8× větší než Středozemního moře a téměř 9,4× větší než salinita oceánská. Tato charakteristická vlastnost Mrtvého moře z něj činí drsné prostředí, které není vhodné pro živočichy a proto v okolí není nic než skály. Je 67 km dlouhé a maximálně 18 km široké. Tyto údaje se v průběhu času mění, neboť jezero poměrně rychle vysychá. Aktuální roční úbytek činí 1 metr ročně, pravděpodobné vyschnutí touto rychlostí je 2050, a proto se připravuje plán na vybudování 180 kilometrů dlouhého kanálu, který by z Rudého moře přes vádí al-Araba přiváděl do jezera mořskou vodu.

Vysoký podíl soli způsobuje, že se ve vodě vznášíte, jen je třeba udržovat rovnováhu.

A samozřejmě léčívé bahno z moře.

Okolí Mrtvého moře je opravdu mrtvé - představovala jsem si to trochu jinak. Udržované jsou krásné resorty, ale okolí je neutešené.

Loučíme se s dvěma válecími relaxačními dny v resortu s termální vodou a míříme do Petry.

Hned po pár chvílích v Jordánsku jsme měli jasno, že jsou tady lidé velmi nápomocní a přívětiví. Na letišti jsme nemohli najít autopůjčovnu a zaměstnanec konkurenční autopůjčovny vynaložil hodně energie a telefonátů, aby nám pomohl. V hotelu nám po zmínce, že chceme ochutnat nějaké typické jídlo přinesli domácí placky se sýrem a kmínem jako přivítání do Jordánska. Všude jsou velmi milí.

Budeme se tady pohybovat autem a už dopředu jsme věděli, že řízení je tady jiná liga. No je to vážně velmi náročné na pozornost, protože jordánský provoz nelze absolutně předvídat. Mimo tak triviální věci jako auta v protisměru, lidi procházející se prostředkem ulice, vozíčkář v pruhu hlavního tahu, lidi chodící sem a tam, auta stojící všude možně, můžeme potkat i takové kuriozity jako ovce a kozy na dálnici (protože mezi dvěma směry dálnice je pruh zeleně, který musí být spasen v největší provoz, že?) atd. Už teď víme, že to bude zábavná dovolená!

Víza  stojí 40 JD a vyřizují se na letišti, ale pokud si koupíte tak zvaný Jordan pass máte víza  v ceně. Jordan pass stojí základní 70 JD a obsahuje tedy víza a vstupy do muzeí a hlavně do Petry, kam samotná jednodenní vstupenka stojí 50 JD. Takže se vyplatí i kdybyste jinam než do Petry nešli.

Ammán je hlavním městem Jordánska. Jeho populace odhadována na 4,1mio osob a další přibližně milion osob žije v jeho metropolitní oblasti. To jsou zhruba dvě třetiny obyvatel celého Jordánska. Město je to velmi rozlehlé, v historické části pokud se tomu tak dá říkat jsou jen staré ne moc udržované budovy. Budovy jsou všechny stejné, město je celé šedo-pískové.

Jedno z tradičních jídel je v Jordánsku hummus, pita placka, lilkový dip, pak ještě jeden dip z fazolí a falafel k tomu sladký mátový čaj a máte večeři na stole. Po týdni v Jordánku si dám od hummusu a pita chleba trochu pauzu:) Všude servírovaný horký čaj je ale skvělý a dá se pít vážně od rána do večera. Takhle večeře nás stála 6 JD (200Kč). Ceny se pohybují hodně vysoko snad u všeho, rozhodně to není levná destinace. Dezert, který je i tady typický je Kunefe - sladké medové nudlíčky plněné sýrem zalité cukrovým přelivem a pak ty malé koláčky na straně plněné švestkovou kořeněnou marmeládou (aspoň tak to chutná).

Naprostá většina dodnes zachovalých památek ve městech pochází z období nadvlády antického Říma. Nejlépe zachovalé rozvaliny citadel a ruiny velkého římského cirkusu, do kterého se vešlo 6000 diváků, leží ve středu města, respektive na svazích vysokého kopce. Z minulých století se nezachovaly žádné cenné historické objekty. Pokud je nezničila cizí vojska, zničil je čas.

Při procházce městem si ale říkáme, kde se lidé scházejí. V restauracích je vesměs prázdno, nikde nevidíme žádné místa jako kavárny, čajovny nebo místa k potkávání kromě mešity a vidět jsou jen obchody a trhy s jídlem. Toto nám zůstalo záhadou. Shrnuto podtrženo na Ammán vám stačí půl den - vyjít nahoru na citadelu k divadlu, kouknout po pár ulicích a viděli jste vše, co jste potřebovali.