O víkendu jsme se s celodenním lístkem na SBB švýcarské dráhy vydali na Rigi také přezdívanou královnu hor. Celý masiv je skoro ze všech stran obklopen vodou - jezery Zug, Lucern a Lauerz a z vrcholu jdou krásně vidět další alpské pohoří. 

Výchozí stanice horského vlaku je Arth Golnau (417mnm), z které vás vlak vyveze až na vrchol Rigi Kulm (1797mnm). Tento vlak jezdí už od roku 1875 a jeho sestra z druhé strany hory (Vitznau-Rigi Kulm) je nejstarší horský vlak v Evropě (1871).

Nahoře si za 15 CHF můžete půjčit sáňky a jezdit dolů a nahoru vláčkem (interaktivní mapa zde - sáňkuje se z Rigi Kulm až do Rigi Klösteri. A že to sviští! Instruktážní video, jak správně brzdit (zvednete sáně) hodně pomohlo. 

Jak se nám sáňkovalo a další výhledy si můžete užít ve videu:

Jsou tu i krásné letní výšlapy, takže na Rigi jsme určitě nebyli naposled. A samozřejmě můžete vyjet na horu i z druhé strany od Lucernského jezera - takže výlet Lucern - lodí přes jezero - vlak nahoru a procházka na Rigi taky nezní špatně!

2021 byl rokem opravdu nabitým změnami, změnili jsme oba práci, přestěhovali jsme se do Švýcarska a já jsem po srpnové svatbě změnila i jméno. Kvůli nařízené práci z domova se ale reálně stěhujeme až nyní a to do krásného kouta Evropy - do Švýcarska. Od té doby, kdy jsem sem v roce 2015 odjela na Erasmus se toho hodně událo a po 1,5 letech v Dánsku a 5ti v Irsku se stěhuji zpět.

Bydlíme v klidné rezidenční čtvrti Curychu na levé straně jezera. Máme to 5 minut zastávku tramvaje a 5 minut druhým směrem od domu k lesu. K jezeru dojdeme za 10 minut a po cestě potkáme stádo krav a ovcí, které se pasou mezi domy. Do práce 25 minut tramvají a kousek pěšky - teda až někdy v budoucnu do práce skutečně půjdeme. 

Zabydleli jsme se rychlosti blesku, ve středu převzali klíče od bytu, vyprovodili Metu a Joseho od kterých máme byt na jejich cestu na kole okolo Ameriky a od té doby vybalujeme. V sobotu nám dorazily krabice z Irska a my jsme se jen modlili, aby ten stěhovák byl silák, co nám těch 300kg věcí do třetího patra bez výtahu vytahá. Naštěstí to silák byl. Uf. V neděli jsme už popíjeli čerstvě namleté kafe udělané naší Gaggiou (espresso kávovar) a moka konvička se stěhovala do horních poliček skříně.

Jediné co nám schází jsou ergonomické pracovní židle, ale ještě provádíme lokální průzkum trhu. Na byt a to, že je kompletně vybavený jsme měli velké štěstí. 

 

První průzkumy města ukazují že se nám tady bude líbit. Město velikosti jako menší Dublin nebo větší Brno, všude kousek, čisto, výhled na Alpy a zbytek jsem prozkoumáváme. Koukněte sami:

Pohled z centra Curychu na jezero:

Vyhlídka z Lindenhof náměstí na staré město a řeku Limmat:

Fraumünster kostel:

Výhled od Grossmünsteru přes řeku Limmat na Fraumünster:

Les Entlisberg za domem:

Landiwiese směrem k jezeru:

O víkendu jsme vyrazili na cestu do středu Peloponésu, odkud pochází Theova maminka - malá vesnice Kertezi vedle větší vesnice Kalavryta, která je známé lyžařské středisko v zimě.

Ještě než jsme tam dojeli, tak jsme bohužel projížděli úplně spálenou částí Penelopenésu. Stále zde byly cítit požáry. Ale připsali jsme si jeden dobrý skutek - zachránili jsme želvičku, která si želví rychlostí přecházela silnici. 

Vesnička Kertezi je něco úplně jiného než cokoli na co jsem v Řecku zvyklá a je opravdu krásná. 

Všichni se zde znají, na večer si chodí sednout na náměstíčko pod platan na kafe nebo něco k jídlu. Nikdo jiný než místní sem nejezdí, protože je to poslední vesnice v údolí. Rozhodně nemají nedostatek vody - všude jsou vyvedené studánky z místních pramenů čerstvé vody.

V neděli v poledne jsme se na náměstí dozvěděli, jak sklízet nejlépe fazole, které jsou hlavním hospodářským výdobytkem oblasti. Pořádají jednou ročně i festival fazolové polévky. 

Typické náměstí pro většinu řeckých vesnic - kostel a velký platan obklopený nějakou tou tavernou. 

Během našeho oběda se cestou zastavilo pár známých a nechali nám poslat nějaké pití, stejně jako my jsme jim poslali jednu láhev nazpátek. Celá komunita funguje na tomto otevřeném sdílení a starání se o sebe. Nemusím zdůrazňovat, že na konci dne všichni věděli kdo jsme:)

Výšlap k Panaíce další den nám zabral něco okolo hodinky a já jsem se cítíla, jak u nás. Procházka krásným lesem a příjemná teplota okolo. Mají zde kaštanovníkové lesy a roste zde spousta hub.

Doma mají ovečky, spoustu koček, slepic, krocanů, kačen a dva pastevecké psy, kteří na všechno a všechny dávají pozor. 

A na cestě zpátky jsme zase projížděli...ovečkama!

Celkem spontánní výlet na západní pobřeží Irska se nám skvěle vydařil. Vzali jsme Lenarta, Harrise a hurá z Dublinu! Na předpověď počasí nemá cenu se vůbec dívat, už 2 týdny hlásila naprosto příšerné počasí a déšť celý víkend. Ale světe div se Atlantický oceán nás obdaroval větry, který na sobotu zařídili slunce a nám tak skvělý výlet.

V pátek jsme se zastavili v Carrick-on-Shannon za našimi kamarády Azrou a Kieranem a užili si naprosto skvělou grilovací hostinu. Posílení snídaní jsme druhý den vyrazili na další cestu směrem Sligo a výšlap na horu Knocknarea.

Všudepřítomné ovečky s jehňátkama:

Výšlap byl hodně strmý, ale výhledy nahoře stály za to!

Na hoře se tyčí bájný hrob královny Maeve. I když v něm královna, která vládla Connaughtu (západní části Irska), s největší pravděpodobností není, legenda praví, že dokud bude hrobka stát, Ulster (východní část Irska) nikdy nepokoří Connaught. Vědci datují postavení navršených kamenů na 3500 před naším letopočtem.

Kieran nám poradil, že si sebou na výšlap máme ze spodu přinést kámen a přidat ho na hrobku. Přináší to štěstí a splní se vám přání, odebrat kameny naopak nosí smůlu a tak tu zatím nikdo raději nekopal. 

Po obědě v pohodovém surfařském městečku Strandhill jsme se vypravili zase zpět do Dublinu. 

Přesně jsme vychytali ten okamžik, kdy se Irsko otevřelo k cestování mezi regiony a dorazili domů předtím než se znova uzavřelo. Naše cesta mířila na jih Irska, kde jsme ještě nebyli. Po cestě jsme se zastavili na hrad Cashel.










V prvním ubytování paní domácí ne úplně odhadla jaký typ cestovatelů jsme a jako něco co musíme vidět označila nákupní centrum blízko Corku (mají tam totiž i Zaru a Bersku). Od té chvíle jsme věděli že se jí nemáme ptát na tipy co a kde vidět.

Cork je po Dublinu druhé největší město Irské republiky. Podle sčítání z roku 2016 zde žije 125 tisíc obyvatel. V regionu Cork se nachází velké množství památek od keltské historie a tradic (včetně oblastí, kde se domluvíte výhradně irsky), přes kulturní akce nebo golf až po úchvatné přírodní scenérie. Cork má také přezdívku povstalecké město za svou podporu Yorků v anglických Válkách růží] a obyvatelé Corku jej sami považují za „skutečné hlavní město“ v narážce na jeho roli v irské občanské válce (kdy centrum Corku bylo vypáleno britskými paramilitantními jednotkami „Black and Tans“ a bylo svědkem urputných bojů mezi příslušníky irské gerily a britskými jednotkami). 

Nám připadal jako změnšenina Dublinu - bylo tu vše akorát menší. I když jsme si kupovali jídlo servírka měla u pokladny dva kelímky přednánějící se, kdo dává větší spropitné - jestli Corští severně od řeky nebo jižně - jako v Ddublinu sever proti jihu od řeky Liffey.

Nejkrásnější výlet nás zavedl do hor mezi Corkem a Waterfordem k ledovcovému jezeru Coumshingaun. Bohužel jsme neměli úplně obuv na výšlap až nahoru, kde bychom jezero viděli zhora, ale i tak jsme se zapotili na cestě k němu. Ty výhledy ale stály za to!

Další cesta nás zavedla do přímořského městečka Kinsale s barevnými domečky, kde jsme si mohli prohlédnout pozoruhodnou hvězdicovou pevnost Charles Fort a projít se a i ochutnat speciality ve vyhlášené rybí restauraci. 

Pak jsme strávili ještě 2 dny ve Waterfordu, prohlédli si místní Waterfordský křištál, vikingský trojúhelník a překrásný obchod s knihami s kavárnou v horním patře. V Irsku se od začátku karantény ještě neotevřely bary, ale některé restaurace pokud mají vlastní kuchyň a prodávají i jídlo ke konzumaci lakoholu můžou točit pinty piva. Anebo druhá možnost vezmete si pintu Guinesse s sebou, pak jej ale musíte konzumovat minimálně 100 metrů od podniku, kde jej koupíte. A to pak na kelímek dostanete víčko - divné ale účinné:)

Na cestě zpět jsme se stavili v Kilkenny, prohlídli město a místní hrad za ranní mlhy