Let se nám trošku opozdil(cca 10 min), …organizace před vstupem do letadla nebyla dle německého standardu :-( (puentlich). Nicméně jsme nasedly do neuvěřitelného korábu Boeing 777-300ER se kterým máme uletět 5024 km. K povinné výbavě samozřejmě patřil malý polštář, deka a sluchátka a moc příjemný personál, který se o nás staral jako o vlastní B-)

Začátek letu si pamatuje jenom Hanička, protože já jsem usnula již po několika minutách. Takže s dotazy o startu se obracejte na „mého tiskového mluvčího“.

H: Léňa je neuveřitelná! Myslela jsem, že si dělá srandu, když řekla: „Jen co uslyším motory, spím!“ Ale opak byl pravdou. Jen co jsme se začali pohybovat po ranveji, Lenka zalomila a probudila se teprve na rozdávání teplých, vlhkých ručníčků – prakticky před odběrem stravy:)

Na prosto nás ohromilo meníčko se vším dobrým…..

jako předkrm: salát s tuňákem,

hlavní chod: kuřecí tikka masala (kuřecí kousky s kari, rýží, listy špenátu a grilovanou paprikou)

dezert: banánová pěna s piškotovou sušenkou přelitá karamelovým toppingem

zákrm: sýr a krekry s chilli omáčkou

jako tečka nechyběla samozřejmě káva a čaj s čokoládkou

nakonec po nás zbylo jen toto:

Jako klasický čeští turisti jsme neodolali. Asi víte, co přijde. Když jsme nemohli dojíst náš zákrm, tak jsme stylově sýrové sušenky přemístili do příručního zavazadla. Na druhé straně se musíme velice pochlubit, protože jsme zuby nehty bojovali, abychom si do výbavy nevzali nefalšovaný nerezový příbor. Žádný plastik!

Už nám udělali intimčo a zhasli, nad hlavou nám svítí světýlka imitující noční oblohu. Jdem si také na chvíli zdřímnout. Dobrou noc!

  

Po dojezdu do Dubaje si připadáme jako Otíci z Vesničko má středisková i koberec nám přijde měkčí než ten evropský. Heslo na wifi jsme sehnali u jednoho moc milého pána, který střežil first vlase lounge a za úsměvy nás připojil k internetu. Protože dubajské letiště má jednu volnou wifi, která nám nefungovala.

PS : Vláďo, nech se motivovat i v Dubaji mají na stěně rolexky.