Tak po dvou měsících nastal čas mého odjezdu z Austrálie. Vše mělo probíhat jako po másle

17.20 odlet z Port Lincoln     40 minut do Adelaide

22.35 odlet z Adelaide          13 hodin 10 minut do Dubaje

8.40 odlet z Dubaje                7 hodin 5 minut do Frankfurtu

Z Port Lincoln jsem měla letět s jednou z nejspolehlivějších leteckých společností v Austrálii, v nejmenším letadle ve kterém jsem kdy seděla (pro 33 lidí). Když jsem dostala palubní lístek s řadou 10 tak jsem si říkala, jak budu krásně vepředu – omyl, seděla jsem s poslední řadě.

No hned první bod krásně naplánované cesty se zadrhl, když jsme po nastoupení do letadla nenastartovali. Ano, motory odmítly nastrtovat! Byla vybitá baterka. Takže vystoupit a zkusit se nacpat do dalšího letadla v 19.20. Ještě že teta s rodinou čekali až odletím, takže mi pomohli. Nakonec jsme 19.40 s jiným letadlem vzlétli.

Na letišti v Adelaide na mě čekal Janek s připraveným vozíkem na batoh, abychom se co nejrychleji dopravili na mezinárodní terminál a mohli odevzdat zavazadlo. Kvůli zpožděnému letadlu jsem na to měla cca 15 minut.

Pak už šlo vše hladce a let byl pohodový, moc si z něj nepamatuju:) Je to ale hrozně zvláštní už víc jak 14 hodin jsem neviděla Slunce, celá doba letu byla v noci a tady v Dubaji se ještě tak hodinu dvě nerozední.

Zrovna si jeden pán přímo za mou sedačkou rozbalil dečku a začal se modlit.