"Tak se to konečně dějě! Konečně jsem na svém zahraničním výjezdu!" Tak tohle jsem si říkala, když jsem v dnes vstala ještě před zazvoněním budíku v 7.00 (a vy, kteří mě znáte víte, že to je u mě dost divné).

Byla jsem domluvená s polskou sousedkou Paulinou, že do školy pojedeme spolu. Na nádraží jsem měla sraz se svým buddym Felixem, který mi předal tašku plnou informací o škole a Bernu. Je to vážně milý kluk, 34, původem z Keni a ve Švýcarsku je s rodinou už 7 let.

Ve škole čekali už další studenti z různých koutů země - Jižní Korea, Čína, Mexiko, Kanada, Dánsko, Finsko a dokonce jedna Češka, ale studující v Dánsku. Všichni byli hrozně milí a přátelští! Jen Švédi sedí jen spolu, baví se jen spolu a i spolu bydlí někde ve městě. Za ten den jsme se dozvěděli, jak přihlásit předměty, jaké jízdenky nakoupit, co musíme ještě udělat za papírování atd. Nemyslela jsem, že to někdy řeknu, ale Švýcarsko je v tomhle ještě horší než Německo. Měli jsme první švýcarské jídlo na oběd - mělo to šílené jméno(švýcarská němčina je vážně hodně odlišná), ale v podstatě to byla vločková polévka se zeleninou ve které byl položený celý párek.

Odpoledne jsme měli Welcome Apero.Tak se tady říká něčemu jako drink, koktajl nebo aperitiv s malým jídlem. Pro nás měli nachystané piva a alko a nealko bouli. Konalo se v International Lounge v budově školy v centru v nejvyšším patře a věřte nebo nevěřte byly vidět hory. Krásné zasněžené vrcholky hor. Ach nádhera. Ten den jsem ale nestačila udělat ani jendu fotku. Snad příště!

První dojmy super. S pár lidma jsem si vyloženě sedla a myslím, že to bude super pár měsíců.