Cesta do řeckých hor - Kertezi
O víkendu jsme vyrazili na cestu do středu Peloponésu, odkud pochází Theova maminka - malá vesnice Kertezi vedle větší vesnice Kalavryta, která je známé lyžařské středisko v zimě.
Ještě než jsme tam dojeli, tak jsme bohužel projížděli úplně spálenou částí Penelopenésu. Stále zde byly cítit požáry. Ale připsali jsme si jeden dobrý skutek - zachránili jsme želvičku, která si želví rychlostí přecházela silnici.
Vesnička Kertezi je něco úplně jiného než cokoli na co jsem v Řecku zvyklá a je opravdu krásná.
Všichni se zde znají, na večer si chodí sednout na náměstíčko pod platan na kafe nebo něco k jídlu. Nikdo jiný než místní sem nejezdí, protože je to poslední vesnice v údolí. Rozhodně nemají nedostatek vody - všude jsou vyvedené studánky z místních pramenů čerstvé vody.
V neděli v poledne jsme se na náměstí dozvěděli, jak sklízet nejlépe fazole, které jsou hlavním hospodářským výdobytkem oblasti. Pořádají jednou ročně i festival fazolové polévky.
Typické náměstí pro většinu řeckých vesnic - kostel a velký platan obklopený nějakou tou tavernou.
Během našeho oběda se cestou zastavilo pár známých a nechali nám poslat nějaké pití, stejně jako my jsme jim poslali jednu láhev nazpátek. Celá komunita funguje na tomto otevřeném sdílení a starání se o sebe. Nemusím zdůrazňovat, že na konci dne všichni věděli kdo jsme:)
Výšlap k Panaíce další den nám zabral něco okolo hodinky a já jsem se cítíla, jak u nás. Procházka krásným lesem a příjemná teplota okolo. Mají zde kaštanovníkové lesy a roste zde spousta hub.
Doma mají ovečky, spoustu koček, slepic, krocanů, kačen a dva pastevecké psy, kteří na všechno a všechny dávají pozor.
A na cestě zpátky jsme zase projížděli...ovečkama!
0 Comments