Pro své magisterské studium jsem se rozhodla jet do Dánska a to hodně na sever do města Aalborg (čti Ólbo). Z Čech asi 1100 km pro případné návštěvníky:) Letěla jsem s přestupem v Kodani a při přestupování se nám stala docela vtipná věc. Autobus nás zavezl k letadlu, všichni jsme nastoupili a čekali na vzlet. Co se ale nestalo… k letadlu přijel další autobus s lidma, kteří chtěli nastoupit. Následně pilot hlásil, že se omlouvá, ale řidič autobusu nás přivezl ke špatnému letadlu a že si k němu máme dojítJ Dánové to vzali s úsměvem.

Při vystoupení z letadla mě zasáhl déšť a vítr. Stylové přivítání. Při cestě na studentskou registraci, jsem se dívala z okýnka a divila se, proč nikdo nemá v ruce deštník, když pršelo. Odpovědi jsem se dopátrala hned další den, kdy jsem šla na procházku. Když vás zasáhne dánský deštík, kdy zpočátku jen sem tam něco poletuje ve vzduchu a pak fučí, až vám to trhá deštník z ruky, je jednoduše lepší ho ani nemít.

Bydlení jsem nesehnala na kolejích, ale v rodině. Začnu tím, že v Dánsku můžete dostat docela pěkné měsíční stipendium, pokud alespoň 10 hodin týdně pracujete. A tato rodina, u které bydlím, nabízela pokoj i s prací. Budu tedy uklízet, prát a někdy se starat o malé rarachy. Zatím jsou děti (Camilla 5 a Kristian 7) veselé, milé, nemluví ale anglicky. Žijí ve střídavé pěči matky a otce, takže je tady ani nebudu mít pořád.  Mám to 3,5 km do školy a 3,5 do města. Pokojík mám v suterénu. Je prostorný, hezký a mám i vlastní koupelnu. Můžu využívat veškeré zařízení domu (ledničku nevyjímaje) a dostala jsem i nabídnuté kolo na půjčování. No. Po minulé zkušenosti z Itálie nevím, nevím.

Fotky z procházky Aalborgem směrem ke škole: