Jsem ráda, že mě už Gabriel zasvětil do skandinávské kultury, jinak bych byla asi docela hodně překvapená.
Šok číslo jedna - všichni si tady říkají křestním jménem. Profesory, lidi které potkáš, úředníky prostě křestní jméno a je to.
Šok číslo dva - neříkají prosím. Vůbec neznají tohle kouzelné slovíčko. Když jsem se zeptala, co mám odpovědět jako nemáš zač nebo prosím nikdo nevěděl.
Jinak jsou Dánové pohodáři, nic moc neřeší a nevyvede je z míry. Hodně lidí říká, že je těžké si z nich udělat kamarády a to asi musím potvrdit. Ač na mezinárodním programu, tak se Dánové drží u sebe.

A co jedí?

V naší rodině se jí hrozně moc ryb. Protože Claus má firmu na distribuci ryb. Takže ryby a mořské plody máme tak 5x do týdně. V lednici vždycky uzený losos a v mrazáku krabíci.

Jako sladkost mají slaný lékořicový bonbon! No tak to vám řeknu, to je fakt síla. Je to to nejslanější, co jsem kdy jedla a oni tomu říkají sladkost. Lékořicovou příchuť jako všichni ze Skandinávie milují. Najdete tady i lékořicové fisherman's friend.






Jak jsem už někde psala všechno mají ekologické a většinou to není ani tak moc drahé. Nebo jako drahé to je ale v porovnání s cenami v ČR. A konečně jsem našla normální necelozrné špagety! Jinak se tady asi ani nezdravě strovovat nejde. Mají vyšší daň na cukr, takže sladkosti jsou vážně drahé.

Mají i ekologické bodyčka pro mimča.