Kamenné město Petra z koňského sedla
Město bylo založeno pravděpodobně mezi 3. století př.n.l. a 1. století n.l. kmenem Nabatejců a dosáhlo největšího rozkvětu a významu kolem roku 62 př. n. l., kdy tu žilo kolem třiceti tisíc lidí (náš horlivý průvodce ale říkal miliony). Petru opustili poslední obyvatelé po druhém ničivém zemětřesení v 6. století n. l. Údolí upadalo postupně v zapomnění. Stala se tajemstvím místních beduínů, kteří existenci skalního města pečlivě skrývali před světem. Prvním Evropanem, jenž spatřil Královskou hrobku v Petře, byl roku 1812 švýcarský badatel a cestovatel Johann Ludwig Burckhardt, který cestoval ze Sýrie do Egypta v přestrojení za Araba.
Hned po vstupu do Petry se na vás vrhne několik spropitné chtivých beduínů nabízejících svezení na koni k začátku úzkého místa zdarma jen je třeba dát spropitné vedoucímu koně. Tak jsme toho využili:) v půlce cesty se vám snaží prodat extra výlet na koních nahoru na skály s výhledem na Petru. První nabídnuta cena 70 za jednoho nás nechala úplně chladnými. Jenže protože už se smrákalo a my jsme byli pravděpodobně poslední potenciální zákazníci na větší výlet, byli celkem neodbytní. Nabídli tedy nižší cenu, ale my jsme s tímto výletem ani nepočítali (jen vstupenka do Petry stojí 50E), takže jsme řekli, že jsme ochotní zaplatit 25JD (30E). A tak jsme vyšli tedy vyjeli na koních na velký výlet stezkou Indiana Jonese s výhledem na pokladnici Petry z protější skály a pěknými výhledy cestou. Na konci se nás snažili ještě natáhnout že cenu mysleli za jednoho člověka i když jsme se dohodli na ceně komplet, ale Theo nabrifovany z kurzu o vyjednávání nepolevil.:) Cesta na koních byla celkem dobrodružná hlavně když mě beduín nechal jet samotnou po šutrech do kopce a z kopce i po tom, co jsme ho upozornila, že na koni sedím poprvé v životě.
Druhý den jsme vyrazili hned ráno do Petry a to bylo nejlepší rozhodnutí, protože při cestě zpátky už to byla jiná Petra a jiné výhledy pokryté všudypřítomnými turisty. Prošli jsme se až na k Klášteru, což je nějakých 900 schodů nahoru.
V Petře místní nemají rádi vládu a to, co jim přikazuje. Obecně se mi místní beduíni v Petře zdají být jako kočovný národ, který jakékoli regule nepřijímá ale výhody bere plnýma hrstma. Nelíbí se jim, že jim vláda zavírá stezky po kterých vodí turisty, aby zachovala místo dostupné i dalším generacím, samozřejmě se jim nelíbí, že peníze ze vstupného si nechává státní organizace. Na druhou stranu se stát stará o udržení památky a čistoty (čistotní místní vážně moc nejsou), přivádí turisty, poskytuje pracovní místa atd. Je to takový začarovaný kruh. Ale neměla jsem z vyprávění místních pocit, že by si něco z toho uvědomovali. Hlavně na historických místech se vás jako turistu pokusí obrat, mají dvojí ceny pro místní a turisty atd. V Jordánsku je všechno dost drahé, takže si myslím, že místní si myslí, že každý turista, který přijede, je milionář.
V roce 1985 byla Petra zařazena na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Dne 7. července 2007 byla jmenována novým divem světa. Tak si asi dovede představit tu popularitu a nával turistů, který od té doby zažívá.
Hned po vstupu do Petry se na vás vrhne několik spropitné chtivých beduínů nabízejících svezení na koni k začátku úzkého místa zdarma jen je třeba dát spropitné vedoucímu koně. Tak jsme toho využili:) v půlce cesty se vám snaží prodat extra výlet na koních nahoru na skály s výhledem na Petru. První nabídnuta cena 70 za jednoho nás nechala úplně chladnými. Jenže protože už se smrákalo a my jsme byli pravděpodobně poslední potenciální zákazníci na větší výlet, byli celkem neodbytní. Nabídli tedy nižší cenu, ale my jsme s tímto výletem ani nepočítali (jen vstupenka do Petry stojí 50E), takže jsme řekli, že jsme ochotní zaplatit 25JD (30E). A tak jsme vyšli tedy vyjeli na koních na velký výlet stezkou Indiana Jonese s výhledem na pokladnici Petry z protější skály a pěknými výhledy cestou. Na konci se nás snažili ještě natáhnout že cenu mysleli za jednoho člověka i když jsme se dohodli na ceně komplet, ale Theo nabrifovany z kurzu o vyjednávání nepolevil.:) Cesta na koních byla celkem dobrodružná hlavně když mě beduín nechal jet samotnou po šutrech do kopce a z kopce i po tom, co jsme ho upozornila, že na koni sedím poprvé v životě.
A potom to bylo zase šupem dolů... asi takto:
Druhý den jsme vyrazili hned ráno do Petry a to bylo nejlepší rozhodnutí, protože při cestě zpátky už to byla jiná Petra a jiné výhledy pokryté všudypřítomnými turisty. Prošli jsme se až na k Klášteru, což je nějakých 900 schodů nahoru.
V Petře místní nemají rádi vládu a to, co jim přikazuje. Obecně se mi místní beduíni v Petře zdají být jako kočovný národ, který jakékoli regule nepřijímá ale výhody bere plnýma hrstma. Nelíbí se jim, že jim vláda zavírá stezky po kterých vodí turisty, aby zachovala místo dostupné i dalším generacím, samozřejmě se jim nelíbí, že peníze ze vstupného si nechává státní organizace. Na druhou stranu se stát stará o udržení památky a čistoty (čistotní místní vážně moc nejsou), přivádí turisty, poskytuje pracovní místa atd. Je to takový začarovaný kruh. Ale neměla jsem z vyprávění místních pocit, že by si něco z toho uvědomovali. Hlavně na historických místech se vás jako turistu pokusí obrat, mají dvojí ceny pro místní a turisty atd. V Jordánsku je všechno dost drahé, takže si myslím, že místní si myslí, že každý turista, který přijede, je milionář.
Co zde lze vidět?
Sík
Tímto slovem je označována soutěska vedoucí do města. Je dlouhá přes jeden kilometr a široká kolem 5 metrů, ale v některých místech úzká tak, že je možné dotknout se obou stran rozpaženýma rukama. Stěny mají výšku přibližně dvě stě metrů. V některých místech jsou viditelné vodní kanály, které sloužily jako přívod vody do města.
Al-Khazneh - pokladnice
V překladu znamená pokladnici. Pokladnici vytesali do železitého pískovce a původně měla sloužit jako hrobka nabatejského krále Arety III. Stavba má velmi propracované detaily, které znázorňují některé božské postavy, například Diovy syny nebo bohyni Tyché. K pokladnici se pojí legenda, že jeden z egyptských faraonů umístil do urny uprostřed horního patra poklad. Někteří z místních lidé této pověsti uvěřili a ve snaze poklad získat, do urny stříleli nebo na ní házeli oštěpy. Vytesána do skály byla zřejmě mezi lety 100 před naším letopočtem a 200 našeho letopočtu. Na výšku stavba měří 43 metrů a na šířku přibližně 30 metrů.
Divadlo
Před 2000 lety bylo vytesáno do skály Nabatejci. Hlediště mělo 45 řad, ve kterých našlo místo 3 000 diváků. V průběhu času divadlo upravili Římané. Kvůli rozšíření pro 8 500 diváků zbourali několik hrobek v blízkosti. V roce 363 n. l. v důsledku zemětřesení, které divadlo poničilo, byly některé jeho části použity pro výstavbu dalších staveb v Petře.
Ad-Dér - klášter
Tato stavba podobající se svým vzhledem pokladnici se v překladu nazývá klášter. Jeho výška je 45 a na šířku měří 50 metrů. Vytesán do skály byl přibližně v 1. stol. n. l. a původně měl sloužit jako hrobka. Označení klášter si získal podle křížů, které najdeme uvnitř stavby. Od pokladnice je to celkem dlouhá cesta a hlavně cesta 900 schodů nahoru. Stojí to ale za to.
0 Comments