Mani je prostřední z výběžků Peloponéského poloostrova a je tu nádherně - čístá průzračná voda, málo lidí, krásná kamenná architektura a místní speciality. Jediný kaz na posledních dnech je nebezpečí medikánu Ianos, který se na nás žene. Ale naštěstí nás elegantně obejde.

A teď si představte, že sedíte u oběda v taverně hned u moře a kouknete do vody a tam... ŽELVA!!!! Krásná, veliká mořská želva, která je místním mazlíčkem a plave si do zátoky Limeni pravidelně. Říkají ji Jorgia. V taverně totiž připravují čerstvé ryby a když je kuchají, hází zbytky do vody - pochoutka pro mořské želvy. Takže největší zážitek z dovolené byla 100% želva. Mám už o nich nastudováno všechno co se dá. 

Celé Řecko je zaplavené touhle super popínavkou v různých barvách:

Poloostrov Mani není moc obydlený, je to spíš destinace pro Řeky, kde mají své letní sídla. Ale v září, kdy jsme byli my + s koronavirovou krizí tam přeplněno nebylo. Proto například tyto skryté zátoky najdete prádné a můžete si je užívat dosytosti:

Procházka v Aeropoli ( V roce 1821 byla v městečku Areopoli vyhlášena nezávislost Řecka na Osmanské říši) a vyvěšené chobotnice:

Dáváme si fredo capucino a místní speciality jako tuhle smaženku (chutná jak z kváskového těsta) zase s Graviera sýrem, medem a lněným semínkem. Mňam!

Pak jsme jeli na pár dní do Pyrgosu, odkud Theo pochází a odtamtud už pracovali. Ale i tak jsme si po práci cestu na pláž našli a hurá nasadit roušky a přes Athény cesta domů!