Přesně jsme vychytali ten okamžik, kdy se Irsko otevřelo k cestování mezi regiony a dorazili domů předtím než se znova uzavřelo. Naše cesta mířila na jih Irska, kde jsme ještě nebyli. Po cestě jsme se zastavili na hrad Cashel.










V prvním ubytování paní domácí ne úplně odhadla jaký typ cestovatelů jsme a jako něco co musíme vidět označila nákupní centrum blízko Corku (mají tam totiž i Zaru a Bersku). Od té chvíle jsme věděli že se jí nemáme ptát na tipy co a kde vidět.

Cork je po Dublinu druhé největší město Irské republiky. Podle sčítání z roku 2016 zde žije 125 tisíc obyvatel. V regionu Cork se nachází velké množství památek od keltské historie a tradic (včetně oblastí, kde se domluvíte výhradně irsky), přes kulturní akce nebo golf až po úchvatné přírodní scenérie. Cork má také přezdívku povstalecké město za svou podporu Yorků v anglických Válkách růží] a obyvatelé Corku jej sami považují za „skutečné hlavní město“ v narážce na jeho roli v irské občanské válce (kdy centrum Corku bylo vypáleno britskými paramilitantními jednotkami „Black and Tans“ a bylo svědkem urputných bojů mezi příslušníky irské gerily a britskými jednotkami). 

Nám připadal jako změnšenina Dublinu - bylo tu vše akorát menší. I když jsme si kupovali jídlo servírka měla u pokladny dva kelímky přednánějící se, kdo dává větší spropitné - jestli Corští severně od řeky nebo jižně - jako v Ddublinu sever proti jihu od řeky Liffey.

Nejkrásnější výlet nás zavedl do hor mezi Corkem a Waterfordem k ledovcovému jezeru Coumshingaun. Bohužel jsme neměli úplně obuv na výšlap až nahoru, kde bychom jezero viděli zhora, ale i tak jsme se zapotili na cestě k němu. Ty výhledy ale stály za to!

Další cesta nás zavedla do přímořského městečka Kinsale s barevnými domečky, kde jsme si mohli prohlédnout pozoruhodnou hvězdicovou pevnost Charles Fort a projít se a i ochutnat speciality ve vyhlášené rybí restauraci.