14.2 Great ocean road, krupobití a oheň v buši (taky v duši)
Ráno začalo moc
pěkně, dali jsme si mísu plnou kornflaků, vzbudili domácího a měli taxi k
autobusu v podobě Joea a jeho jaguáru ve světlé kůži a automatu. Tohoto
broučka jsme včera lehce po půlnoci řídili, protože si Joe potřeboval odvést
druhé auto (Range rovera) do servisu. Lenka pomalu ležela, protože nešla
posunout sedačka, nešla regulovat klimatizace a nesvítilo pravé brzdové světlo.
Takže jsme se shodli, že je lepší mít spolehlivou Fabii (Lamborgini) než
poruchového jaguára.
Nastoupili jsme do
autobusu, který nás proveze Great ocean road (234km) až do Grampians hor. Cesta
začala malou seznamovací akcí s mikrofonem, celý bus se představil.
V paměti nám zůstal jen
- teplý kadeřník z Anglie
(růžové boty, ponožky s hvězdičkami, modré šortky s letadýlkama,
proužkaté zeleno-šedé triko, značně osrstěn a s blonďatou patkou se
zeleným přelivem a úžasnou zelenou kšiltovkou)
- pár Italů, kteří
věčně chodili pozdě a u slečny si nejsme jisté, zda není předělaný muž (vypadá
jako velikonoční kraslice)
- a taky korejka,
které říkáme víla, má vílí oblečení, vzhled a je hrozně roztomilá, když se sama
fotí
Co jsme shlédli: 12
apoštolů, London bridge, Bells beach (nejslavnější surfařská pláž), Torquay
město (kde byly založeny značky Ripcurl a Quicksilver), Otway destny prales,
Loch ard Gorge
 |
| Ranni kavicka |
 |
| Bells beach |
 |
| Zacatek Great ocean Road |
 |
| Otway rainforest |
 |
| 12 apostolu |
 |
| Loch ard Gorge |
 |
| Loch ard Gorge |
 |
| London bridge |
Cesta z Great
ocean road do hor Grampians byla docela dobrodružná. První informace, která nás
trošilinku překvapila, že jedem objížďkou, protože normální cesta je uzavřená
z důvodu šířícího se v buši, který vznikl po bouři. Nicméně oheň je
až 50 km
od místa našeho motelu a vítr zatím fouká na opačnou stranu.
Dnešní počasí si
s námi opravdu pohrávalo v Melbourne ráno pršelo, na Great ocean road
bylo sluníčko a teplo a pak jsme vjeli do bouře. S kroupami 2cm – v životě bychom je
nečekali v Austrálii. Náš průvodce nám hlasitěji pustil veselou hudbu a
stačil za jízdy ukazovat klokany. Uklidnilo nás, když naproti nám projeli
hasiči a říkali jsme si, že je už vše uhašeno nebo hoří za námi:-) naopak nás zneklidnilo,
když začali hromadně utíkat ovce na opačnou stranu než jsme jeli.
V pořádku jsme
dojeli do místa ubytování ani klokana jsme nepřejeli, vždy jsme přibrzdili. Už
jsme taky nebyli jako novopečení turisti a nevzdychali jsme nad každým klokanem
a koalou:-) teď sedíme trochu odděleně ve společenské místnosti, píšeme blog
s éterickou vílou u stolu; Italem, který zná liberecký a jablonecký
fotbalový tým a párem Dánů.
0 Comments