Na internetu jsme si zjistili oficiální otvírací doby Vodafone, ty ale australské pracovníky moc netíží. Obchod měl být otevřený od půl šesté, takže v půl osmé  nás obsloužil ospalý beachboy. Simky nám ale na moc místech  nefungují. Zlaté pokrytí telefonní sítě v Čr.

Před osmou hodinou jsme si vzali taxíka a jeli si vyzvednout našeho Bóďu Paprska. Po vyřízení nutných papírů a zaplacení pojištění na rozbití skla a výměnu pneumatik jsme se vydali směr Aldi. První kilometry byly opravdu zážitek, ale my jsme je zvládli hravě s ženskou elegancí nám vlastní. První australský nákup zatížil naši kartu 85$ z toho za 15 jsme koupili vodu (8x1,5l která ke konci dne už skoro dochází). Po uložení zásob do našeho Bódi jsme na navi zadali Rainbow beach. Ještě ale nenalezli systém, jak přemístit veškeré věci v Bóďovi, abychom nemuseli pokaždé zběsile hledat. Tento úkol nás čeká zítra. Cestou jsme zastavili v Calhoudře a u moře jsme si dali typický australský oběd – Bockwurst s chlebem- Bauerbrot (našli jsme normální český žádný tousťák).

Celkem jsme najeli asi 340 km, z čehož nás jen dvakrát vytroubili. Ale to jen na kruháči, dokonce jsme nebyli ani nejpomalejší. Všechny cesty už jsou průjezdné, uklizené a okolí znovu zase vysušené. Přesto jsme se divili, jak vysoká voda byla. Povolený limit na dálnici je 110 a mimo obec 90, max 100. Ale ještě nevíme, jestli je přednost zprava nebo zleva – to zjistíme empiricky.

Do Rainbow beach jsme přijeli úplně mrtvé, prošli jsme se kousek po pláži s rezavým a černým pískem a jeli jsme se ubytovat. Ubytovat je silné slovo, zaplatili jsme si vjezd do národního parku a zaparkovali našeho Bóďu pod stromem. Chtěli jsme si hodinku odpočinout, tak jsme si zastavili 2 budíky. Už si jen vzpomínám, jak jsme se za 4 hodiny probudili. 

Na plynovém hořáčku jsme si udělali za světla čelovek a romantiky hvězd hovězí placky. První maso v Austrálii.

Zítra vyražíme od 7.50 na výlet na Fraser island.