Ráno se nám úplně nevydařilo i při dobré vůli vstát v 6 hodin, jít si zaplavat jako včera jsme bohužel zaspali. Vzbudili jsme se až v půl osmé, kdy měla Vaškovi začínat práce. Představu poklidné snídaně jsme rychle zavrhli a během 5 minut se kompletně sbalili, aby Váša nepřišel moc pozdě do práce (ještě že i v Sydney platí Rainbow time). Za dalších 50 minut jsme ujeli asi 3 kilometry, takže jsme si užili ranní dopravu v Sydney. 

Pak už nám ale nic nebránilo vydat se k Blue mountains a Wentworth vodopádům. Na parkovišti jsme použili naši kempinkovou výbavu, usedli ke stolku a začli připravovat snídaňo-oběd(bylo 11 hodin). Prošli malý okruh u vodopádů a jeli do Katoomby na hory. 

Tam jsme ušetřili na parkování a nechali Bóďu stát o kousek dál v krásném stínu. Přes davy turistů převážně čínské a japonské jsme se prodrali k výhledu na skalní útvar Tři sestry. A rozhodli se pro okruh k vodopádům Leura.

Hned na zahřátí jsme si sešli 900 schodů, což nás po týdnu sezení v autě a najetých 2000km unavilo.

Zdárně jsme ale došli k cíli a vraceli se skalní stezkou a protože jsme si vybrali tu nejtěžší cestu, vystoupali jsme podobný počet schodů i nahoru. Udělali jsme si nádhernou tříhodinovou procházku deštným pralesem, který nám místy připomínal Český Ráj. Po náročném výstupu jsme se taky odměnili čokoládkou.

Protože si chceme zítra udělat volný den na pláži, museli jsme se ještě odpoledne přesunout k Jervis bay. Vyjeli jsme na dálnici a najednou slyším (Hanka) policejní sirény za mnou. No můžu vám říct, že se mi zastavilo srdce a promítala jsem si v hlavě jestli jedu po správné straně, kolik jsem jela a taky výšky těch pokut, které jsou napsané u silnic. Naštěstí se jednalo jen o test alkoholu takže jsem do přístroje jen napočítala od jedné do deseti a vše bylo v pořádku.

Cestou jsme se zastavili v Kiamě s gejzírem (je to vlastně jen díra ve skále a když jsou velké vlny tak jí prýští voda), taky tam byl pěkný vítr. Při vystupování z auta jsme málem přišli o dveře.

Ještě poznámka k australské produktivitě práce: už několikrát nás hodně zarazilo je určeno a věnuje se jedné činnosti. Například jednoduchý výkop na silnici. Jedna blonďatá slečna, která drži značku stůj a zpomal. Tuto dobrodružnou činnost vykonává celý den i v době svačin, obědů a přestávek pracujících, které jsou poměrně časté(dělší než celé pracovní nasazení). Potom tu je samotný výkon, který nesmí být podceněn a proto na něj dohlíží minimálně 4-5 supervisorů. A nakonci to nejméně podstatné – jediný člověk, který pracuje.

Poznámka ke studentským slevám: Na Austrálii jsem si nechala vyřídit ISIC – mezinárodní studentský průkaz, abych měla levnější vstupy do atrakcí. Bohužel studentská sleva platí v Austrálii jen pro studenty australské národnosti, ani Vašek, který studuje v Austrálii nedosáhne na slevu. Takže kartička je mi na nic:)