Noc byla krásně klidná. Ráno na nás koukali při převlíkání všudypřítomní krocani, kteří se nám pak snažili i sníst snídani. Je příjemné teplo, ale taky 6:00, takže ještě nemá co svítit. Zjistili jsme, že parkujeme jen pár kroků od pláže (což jsme díky našemu odpolednímu „hodinkovému“ odpočinku nezaznamenali). Je tady nádherný klid a pohoda, sice je tu dost karavanů a aut, ale všichni se chovají spořádaně a tiše.

S německou dochvilností jsme na místo vyzvednutí na Fraser vyrazili o 10 min dřív. Když už jsme čekali 25 minut, trošku nás popadla hysterie – ženskému pokolení vlastní. I sželelo se kolemjdoucích domorodců nešťastně vyhlížejících turistek a nechali nás zavolat na centrálu společnosti(Vodafone nemá pokytí v oblastech, kde lišky dávají dobrou noc -> z tohoto důvodu jsme byli 2,5 dne bez spojení se světem). Paní taky vysvětlila, že jsme na Rainbow beach a kde je Rainbow čas, tzn. žadné strachy oni přijedou.

Po 35 minutách se objevil velký obojživelník s usměvavým průvodcem Cameronem. První dotaz než jsme vyrazili byl: „Máte všichni pásy?“ Záhy jsme pochopili proč, jízda na písku ve čtyrkolce je dost vzrušující. Přejeli jsme trajektem na Fraser island a vyrazili několik kolimetrů po písečné 75 mile beach. Přestože na Fraser islandu platí předpisy jako na předpisy jako na silnicích, jel náš průvodce i na 30 cca 80 km/h. Ale bylo to super!

Fraser island je největší písečný ostrov na světě, zapsaný od 1991 v UNESCO, má největší populaci dingo ve volné přírodě (žije tam cca 250 jedinců), nachází se něm více naž polovina světových jezer, jejichž zdroj vody je pouze déšť; je z 98% tvořen pískem a 2% skálami a v domorodém jazyce je pojmenovaný jako Ráj – to vysvětluje proč nás výlet na něj tak nadchnul.

Ráno na Fraseru jsme začali stylově v restauraci muffinem a kávou, naše další zastávka bylo Lake Mackazie. Jezero s dešťovou průzračnou vodou, úžasně jemným bílým pískem (který vás prý udělá o 5 let mladší – Lenka konstatovala, že pak bude na výletě s nezletilou) a malýma rybičkami, které ti okusují nohy:)

Nasedli jsme do obojživelníka  a jeli hlava nehlava nahoru a dolů do vnitrozemí, kde jsme vyrazili na malou tůru deštným pralesem. Navštívili posvátné místo, kde ženy rodily a z mladých dícek se stávaly ženy. Bohužel procházku jsme museli ukončit dříve, protože z důvodu dřívějšího nepříznivého počasí popadaly stromy.

Vrak lodi Maheno, který je na břehu oceánu už desetiletí. Těsně před odjezdem jsme přijeli k Eli creek, kde jsme se mohli projet na přírodním tobogánu. Tato říčka nás sama dopravila svým proudem na pláž, kde ústila do moře.

Za náš denní pobyt na Fraseru jsme viděli dva psi dingo, jedno štěně, které zrovna sežralo čajový sáček a vůbec mu nevadilo, že nemá hrníček a vodu. A pak jednu starší dingačku (psi jsou označení značkou na uchu – holky červenou, kluci modrou). Ač se zdají mírumilovní, jsou nebezpeční zvláště pro děti, nad kterými se snaží získat dominanci. Rozhodně nehladit a nedávat žrát!

Když jsme jeli zpět na pevninu, začala stoupat hladina moře a my jsme jednou museli jet vodou.

V kempu jsme si dali čaj a malé občerstvení a vyjeli směr Brisbane, tam jsme ale nedojeli, protože jsme byli ze sluníčka unavené a tak píšeme blog v karavanovém parku a dobíjíme foťáky a všechny baterky.

Fotky přibudou později, došel nám limit v Mekáči na internet.

Jo a napravo v galerii jsou zbylé fotky ze Singapuru;)

A někdy nám taky napiště prosím SMS:)