Ráno jsme se užili snídani v hezké kuchyni v kempu (měla se otvírat v 7:30, když nebyla, postupně jsme si začali nosit věci na verandu, když už jsme přinesli i vařič, vyměnili náhradní bombu a začali vařit vodu, přijela paní na golfovém vozíku v 7:59 s protáhlým: „Mooorning“ a my jsme vše začali nosit zpátky k autu (Rainbow time hadr). Se slzou v oku, jsme se rozloučili s naším senza kempem a vydali se po Pacific highway směr Newcastle.

Nepředstavujte si tuto „dálnici“ jako dálnici v Čechách i D1 je v porovnání s tímto luxusní. Cesta vede skrze vesnice, jsou na ní kruháče, semafory, někdy jen jednoproudá, po straně jeden pruh pro CYKLISTY!(dobrovolné dárce orgánů) a rychlostní limit se pohybuje od 40 do 110 v závislosti na přítomnosti školy. Také jsme jedni z mála, kteří dodržují rychlostní limity, již několikrát jsme potkali policisty, jak vybírají tučné pokuty.

V Newcastlu jsme přijeli až na pobřeží, kde jsme Bóďu zaparkovali nevědomky na zákaz stání, ovšem jestli tam byla kontrola, tak vypadal náš Bóďa nenápadně a pokutu usmlouval:) my jsme se mezitím pokochali pobřežím, surfisty a užívali sluníčka.

A prošli jsme si celou expozici zvířat, ze které jsme byli opravdu unešené.

Protože máme z toho sezení v autě málo pohybu, rozhodli jsme se projít rezervací. Tam jsme nafotili i některá zvířata v přírodě. Pro Otíky z vesnice byla na prvním stromu připevněná plyšová koala. A co myslíte? Hned jsme se chytli a potichoučku se plížili s foťákem džunglí směrem k ní. V celé rezervaci byl nespočet piknikových míst s grilem – buď elektrickým nebo na dřevo i se dřevem! Vše bylo čisté a uklizené a nikdo dřevo nepřesouval do soukromého vlastnictví.

Protože nám vyhládlo a včera jsme si uvařili kilo těstovin, byl na dnešním jídelníčku tuňákový salát. V klidu jsme ho na parkovišti připravili a šli se s ním posadit a vychutnat si ho na piknikové místo. Během 5 sekund se k nám začalo sbíhat všechno ptactvo a my popadli salát a utíkali před hejnem pávů a společníků. Ještě že máme Bóďu, chránil nás půl hodinu před dravou zvěří. Vypadá to, že tuňák byl kvalitní. Nemohli jsme si ani otevřít okýnko, aby ze strany Lenky se nenatahoval páv do okýnka a na mé straně nebyl nálet ledňáčka. Na vlastní kůži jsme si zažili Hitchkokovy Ptáky.

 

Na tachometru máme 1666 km a dojíždíme do Sydney, už jsme opustili Pacifik Highway a jedeme po dálnici, která je zasazená do skalnatého koridoru.