Během nedělního dopoledne jsme zkontaktovali bezplatnou linku pomoci v nouzi pro Bóďu. V dalších 10 minutách jsme stihli popsat pánovi závadu a společně vše vyřešit. Měli jsme spálenou pojistku u zapalovače cigaret, takže jsme byli bez navi. Na další benzínové pumpě jsme pojistku zakoupili a briskně vyměnili. Bóďa je zase jako nový(jen s našim organizovaným nepořádkem)!

Dopoledne jsme se přesouvali na jih do Byron bay, nejvýchodnějšího bodu Austrálie, které bylo pojmenováno podle pradědečka spisovatele Lorda Barona, který byl mořský navigátor.  Městečko nás překvapilo jako by se tam čas zastavil v době hippie. Všichni jsou free a přírodní. Šli jsme na městský trh, ale byl to normální blešák. Jediné co jsme si koupili bylo úplně úžasné mango. Honiku musím ti dát za pravdu v Austrálii jsou manga výjimečně dobrá!  Mělo úplně jinou chuť než ta evropská náhražka. Poobědvali jsme na kopci s majákem z roku 1901 s neuvěřitelným výhledem na oceán.

Výhled na zátoku nás tak přitahoval, že jsme se aspoň na chvíli šli projít a posadit na pláž a užít si atmosféry surfařského střediska, poletujících racků a šumění oceánu.

V půl šesté jsme se sbalili a přesunuli někam k jihu hledat kemp. Před branami karavanového parku, jsme se rozhodli, že nechceme platit dalších 40$ za místo ke spaní. Proto jsme chvíli jezdili městem Yamba a zaparkovali do přístavu blízko cedule nebezpečí žádné potápění. My se ale potápět nehodláme, maximálně do hlubiny snů, takže je to snad bezpečné. Ráno napíšeme jestli nás odsud někdo nevyhodil.

Přejeme krásnou dobrou noc.

PS: Dáváme si první doušky australského vína za 14,5$ 4 litry:)

Jo a úplně jsme zapomněli napsat, že na cestě z Rainbow beach jsme viděli jednoho klokana, jak si to skákal k borovicovému lesu, trochu zvláštní, ale i tak to byl náš první klokan!