Ráno jsme strávili balením věci do Tasmánie, přehazováním věcí v batohu a uklízením Bódi. Budete se divit, ale uklízení nám ani tak dlouho nezabralo. Okolo 10 jsme se vydali do Melbourne, kde jsme měli vyhodit batohy u Joea (kluk z couchsurfungu) a přesunout se na letiště a odevzdat Bóďu.

Cestou jsme si udělali na oběd rajskou z plechovky fazolí a zbytku steaku:) a pak jsme si dali kousek čokoládového koláče – skoro jako nedělní slavnostní oběd, až na to, že jsme si na tom pošmákli na pumpě, kde jsme na drzo vytáhli kempingový nábytek.

Přijeli jsme k domu Joa, který byl zrovna v práci a měl nám dát vědět, kde má schované klíče od domu. Zavolali jsme mu a on říkal, že je otevřeno a že si je máme hodit do obyváku, kde seděli již 2 couchsurfařky z Německa. Po otevření dveří na nás zvedl pohled jeden labrador, ale jinak se neobtěžoval reagovat na nově příchozí. Dokážete si to představit? Majitel domu v práci, barák otevřený, v něm jeho pes a dvě cizí holky… Doufám, že nám holky neproberou batohy.

Pak nás čekalo dalších 40 přes Melbourne do půjčovny Apollo, kde jsme odevzdali Bóďu (po najetých neuveřitelných 3200 KM!! - všichni nám říkají, že jsme blázni) a vzali si taxíka na letiště. Chtěli s námi jet jedni frantíci, tak jsme řekli, že jo a
že se podělíme o náklady. Když Lenka platila, tak se k vytahování peněženky nikdo neměl, tak jsme jim asertivně vnukli myšlenku až nám tu půlku 8$ dají.

Foto z vnitrostátního terminálu, který nám připomíná celé letiště v Ruzyni.

Let jsme obě celý prospali a po 40 minutách se vzbudili v Launcestonu. Tam jsme oslovili zajímavý pár – kluk minimálně 2 metry a jeho slečna 150 cm – jestli by s námi nejeli taxíkem abychom si rozdělili náklady. Tihle to rozdělování nákladů pochopili až moc vstřícně, asi jsme vypadali hodně zničeně, chudě nebo já nevím, ale z 40$ ceny taxíku po nás chtěli jen 10! Popřáli nám hezký den, poradili, kam se máme podívat a odjeli dál:)

V Launcestonu bydlíme u milého páru, Anthonyho a Leeroye a psa Bena v pěkném malém čistém domě s čerstvými květinami. Kluci zde bydlí teprve od ledna, ale domeček mají krásně vkusně zabydlený, takže se tu cítíme skoro jako v Bóďovi. Mile nás překvapili večeří i desert pro nás přichystali, ale na něj už nebylo místo. Když připravovali večeři, my jsme si stačili pohrát s jejich psíkem. Vypadá jako lištička s jednou bílou ponožkou a je k neutahání. Kluci pracují jako učitelé. Na zítra pro nás naplánovali pravé barbecue. Jdeme spát, zítra ráno vstáváme a vyrážíme na Cradle mountain.